Výrok Karla Schwarzenberga (zřejmě nebyl prvním, koho to napadlo, ale uměl to zřejmě nejlépe zformulovat a říci do médií) o tom, že ho nestraší jedna plná mešita na českém území, ale ty stovky prázdných kostelů, je klíčová. Ať chceme nebo ne, naše západní společnost je založena na křesťanské tradici. Ateista, jak správně poznamenává T. Sedláček, musí však věřit de facto v mnohem více skutečností, než člověk tzv. věřící. Schwarzenbergova zmínka o kostelích má proto spíše symbolický náboj a naznačuje, že právě VÍRA je jakýmsi klíčovým atributem v „boji o území“. My (Češi) na rozdíl od migrantů totiž NEVĚŘÍME. Netvrdím, že jsme víru ztratili, ale určitě jsme se od ní odchýlili. Migranti nebo uprchlíci věří v to, že se jim povede dosáhnout toho, čeho chtějí - může to být šíření islámu, útěk před válkou, útěk z území bez vody nebo i touha po „lepším“, tedy konzumním životě.

Jejich cíl pro nás není dnes důležitý. Důležité je si uvědomit, že místo toho, abychom se semkli a jednali tak, jak jednají oni (motto: společně k „nám“), se mezi sebou hádáme, pereme a řešíme z pohledu obrany území naprosté podružnosti. Pro nepřítele pak není nic snadnějšího, než takové období u „bezvěrců“ využít ve svůj prospěch.