Pokud jde o přínosy období prezidentování Donalda Trumpa, najdou se. Na jeden poukazuje zásadní příspěvek Stephena Wertheima k úvahám o další orientaci zahraniční politiky USA:

„Trump odhalil mělkost domácí podpory pro vznešené abstrakce, pro které zahraničně politické elity posílají vojáky do boje, a pak žádají občany, ať to zaplatí.“

Jinými slovy, vojenské cíle „washingtonské bažiny“ jdou proti zájmům občanů, kteří mají jiné starosti, a pak to dají najevo ve volbách.

Wertheim o tom píše na stránkách prestižní zahraničně politické revue Foreign Affairs, která často slouží jako jako odborný mluvčí Demokratů. Sám Wertheim je náměstkem ředitele pro výzkum a principy politiky na Quincyho institutu pro odpovědné státnictví na Columbia University v New Yorku. Berme to proto jako nabídku expertní sféry k zásadnímu obratu. Vychází z varování, že představy o návratu ke světové dominanci jsou pouhou iluzí. Je to prošlý, dnes už nedosažitelný cíl, a Biden by se o to neměl ani pokoušet. (ZDE)

Nová administrativa zatím trochu šilhá. S úlevou byl přijat návrat k Pařížské klimatické dohodě nebo ke spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) či k obnově jaderné dohody s Íránem, ale zároveň se rozezněla silácká slova na adresu Číny a Ruska a pučí snaha vrátit se k násilnému exportu amerických receptů na lidská práva a liberální demokracii. Na jednu stranu zazněla nabídka k obnově transatlantického partnerství, ale na druhou stranu – jak zaznamenaly Financial Times - je chystán program „kupujte Americké“, který bude vyžadovat stanovený podíl domácí produkce ve federálních veřejných zakázkách. Evropská větev atlantického partnerství se tak utuží, ale zároveň pěkně vyhladoví.