Hledáme-li viníka solárního tunelu, začněme u Energetického regulačního úřadu, a pak se podívejme na vlády po roce 2007. Potvrzuje to audit společnosti BDO, který nyní zveřejnil internetový deník Insider. Audit zadalo nové vedení ERÚ Aleny Vitáskové a potvrdilo si v něm, že roku 2006 - za předsedy Josefa Fiřta - byly výkupní ceny solární elektřiny vyhláškou ERÚ značně nadsazeny. Návratnost solární investice, stanovenou zákonem na 15 let, tak zkrátily na pouhých 11 let, a to jen jedním opatřením, které audit zmiňuje. Podobných triků přitom bylo víc.

Z auditu firmy BDO, která se pokoušela zjistit, zda ERÚ postupoval správně při stanovování cen elektřiny ze solárních zdrojů, také vyčteme, že server Vaše věc dobře postřehl, že klíč může být v podivuhodném prohlášení bývalého místopředsedy ERÚ Blahoslava Němečka v ČT 24. Němeček v něm obhajoval jednu z metod, kterou ERÚ solárníkům přisypával, slovy, že „o tom vládla společenská shoda“. Nejspíš tím chtěl říci, že byl pod tlakem někoho, kdo si to mohl dovolit a dokázal to mocensky pokrýt.

Z Němečkova výkladu vyplývalo, že ERÚ hned na začátku přihodil k výkupní ceně osmiprocentní úrokové zvýhodnění ročně jako „přiměřený zisk“. Audit BDO pak poukazuje na vyhlášku, kterou si ERÚ vydal pod číslem 475/2005 a podle které do nastavení výkupní ceny přidal i „využití diskontní míry ve výši průměrného váženého nákladu kapitálu“.

Jenže tím ERÚ překročil zákon, a je jedno, zda dobrovolně, nebo pod nátlakem. Zákon 180/2005 Sb., kterým se měl ERÚ řídit, koncipuje „přiměřený zisk“ jinak. Výkupní cena má být odvozena z 15 leté návratnosti investice, ale tato cena je zaručena na 20 let – a s pravidelnou valorizací podle inflace.

ERÚ tak jen tímto jediním opatřením zakomponoval do ceny „přiměřený zisk“ hned dvakrát. Nelze se divit, že signál neunikl dravcům. Do ČR rychle přiletěl spekulativní kapitál z celého světa, aby si z české přihlouplé nenajedenosti co nejvíce upil. Drancování českých spotřebitelů pak pokračovalo až do doby, kdy už bylo každému zřejmé, že to je nejlepší cesta ke zhroucení finanční bezpečnosti české energetiky. Dnes bychom řekli – k bulharskému modelu.