Den předtím, než půjdeme v Česku k urnám, proběhne důležitá vrcholná schůzka Evropské unie, na které se má rozhodnout, zda lze začít vyjednávat novou obchodní dohodu s Velkou Británií. Onoho 19. října však nepůjde o to, zda jsou evropští vůdcové této věci nakloněni. Pro jednání EU o Brexitu existuje závazný postup, který byl přijat rovněž na této úrovni, a byl pak potvrzen i Evropským parlamentem. Obsahuje jej směrnice, podle které tým hlavního vyjednavače Evropské komise Michel Barnier rozdělí jednání do dvou kroků.

První krok se týká starých závazků, a teprve po dosažení dostatečně velkého pokroku ve věcech rozvodu lze pak vyslovit souhlas se zahájením jednání o podmínkách nových vztahů. Důležité je zejména jednání o dostatečně dlouhém, minimálně několikaletém přechodného období. Vlastně o tom, že pár let zůstane prakticky vše po staru, jen by se tomu říkalo jinak.

Z pohledu vyjednavačů EU byly zároveň vytyčeny červené linie, přes které nejede vlak. Podle zmíněné směrnice nelze začít jednat o nové obchodní dohodě dřív, dokud nebude zřejmé, jak vyřešit problém otevřené irské hranice, aby byla zároveň vnější hranicí EU, dále jak zajistit práva občanů EU v Británii, a hlavně - kolik budou činit britské náklady rozvodu.

Žádná věcná jednání o uvedeném prvním kroku zatím prakticky neproběhla. Británie sice předložila stoh nejrůznějších návrhů, ale ty se soustřeďují především na to, co ještě není, tedy na podmínky příští spolupráce. S červenými liniemi si však zatím britští vyjednavači moc neporadili. Svědčí o tom i nový pokus ministra zahraničních věcí Borise Johnsona prodat mnohokrát vyvrácené tvrzení, že Británie po odchodu z EU ušetří 350 milionů liber týdně, které může přesunout třeba na účty veřejného zdravotnictví NHS.

Johnson vložil svá tvrzení do obsáhlé eseje (4000 slov) v listě Telegraph v rámci podrobného plánu Brexitu. Slabinbou plánu je však to, že jde o účet bez hostinského. Nekonzultoval jej s premiérkou Theresou Mayovou či úřadem vlády. Spíš demonstroval zájem ujmout se v jednáních s Bruselem iniciativy a zatlačit na zbytky tábora „remainers“ (chtěli by v EU zůstat) mezi konzervativci.