Rozhodnutí o proměnách EU nakonec předběhlo formální britskou přihlášku k zahájení Brexitu. Římská deklarace k 60. výročí vzniku evropské integrace obsahuje pár slov, které jsou sice utopeny ve vzletných frázích o jednotě, ale jsou s nimi v rozporu a jsou pro další vývoj určující. Sdělují, že část členských zemí bude postupovat „různým trempem a s různou intenzitou“. Vícerychlostní Evropu prosazuje Německo a rychlejším jádrem bude zdravá část eurozóny. Odchod Británie tento proces odbržďuje.

Samotný Brexit je drama s otevřeným koncem, protože v EU byla přijata zásada, že do spuštění článku 50 nepoběží žádná jednání, ani neformální. Nikdo s nikým o ničem. Něco sice přecejen proběhlo, objevily se pokusy Londýna hledat spojence v individuálních zemích, ale o oficiálním stanovisku začnou poprvé jednat velvyslanci členských zemní tři dny po odevzdání formálního prohlášení Spojeného království, že končí. Zvláštní summit nad jejich prvními doporučeními se sejde o měsíc později.

Co všechno se stane po odevzdání britského rozvodového návrhu podle článku 50 lisabonské smlouvy? Zatím je znám jen neúplný seznam toho, o čem se musí jednat, a ten stále narůstá. Za EU spravuje tuto agendu Michel Barnier s třicetičlenným týmem, který se brzy zdvojnásobí. Až se bojové řady rozvinou a nasadí se bodáky, utkají se ne desítky, ale tisíce právníků. A poteče spousta červeného inkoustu pro vyznačení míst s extrémními riziky. Mezitím totiž značně vyčpěla výchozí představa premiérky Theresy Mayové, že Británie je tak významným členem evropských společenství (ať už s velkým E, nebo malým), že se vše bude řídit podle jejích představ.

Jediná věc, která dostává už teď konkrétnější podobu, je zjištění, že se jedná o dva procesy, které jsou na sobě nezávislé. Tím prvním je vyvázání Británie ze všech unijních smluv, do stavu, jako by tam nikdy nebyla. Jako první odmítne všechny smlouvy jediným zákonem britský parlament, ale toto odmítnutí zatím nelze brát doslova, pouze převede všechny unijní předpisy do soustavy samostatného britského práva, aby bylo s čím pracovat.

Až tím druhým procesem – pokud na to zbyde čas – bude vyjednání nových smluv o obchodní, bezpečnostní, dopravní, důchodové, vědecké a bůhvíjaké další spolupráci s EU. Když se to nestihne, může vzniknout snaha o vyjednání přechodného období, ale to je zatím spíše zbožné přání. Ustoupit lze i do univerzálnějších mezinárodních smluvních rámců, jako je Světová obchodní organizace. I to je však třeba individuálně vyjednat, neboť třeba smlouvy s WTO uzavřela EU. Avšak jednání o nových britských vztazích nesmí začít dříve, než budou rozvázány ty staré.