Nejprve ta dobrá zpráva. Po několika týdnech epidemie už jsou k dispozici statistické údaje, které pomáhají objasnit představu, jaké jsou skutečné počty nakažených osob. Jinými slovy, zda to, co je vykazováno, není pouhou špičkou ledovce. „Data to nepodporují,“ odmítl obavy Bruce Aylward, šéf mise Světové zdravotnické organizace, která v minulých dnech navštívila Čínu. Alespoň tam je podchycena drtivá většina případů. Špatná zpráva je, že se tak potvrzuje podstatně vyšší podíl kritických a fatálních případů v epidemii.

Přestože 80 procent nakažených osob prodělá jen mírné nachlazení, ta zbylá pětina to má podstatně tvrdší. Tvoří ji 14 procent těžkých případů, provázených zápalem plic, a 6 procent kritických případů, kdy až polovina této skupiny umírá. Procento zemřelých je vyšší v jádru epidemie v provincii Chu-pei, tam se úmrtnost pacientů s koronavirem pohybuje mezi 2 až 4 procenty. Mimo tuto provincii je to výrazně méně, jen 0,7 procenta. U chřipky je úmrtnost obvykle 0,1 procenta.

Z uvedených čísel vyplývá, že koronavirus je sedmkrát silnější zabiják než chřipka, na kterou ročně zemře ve světě mezi 290 až 650 tisíci lidí. A kdyby došlo na 2-4 procenta úmrtnosti, byla by to nebezpečnější choroba než španělská chřipka před sto lety. Tato pandemie z konce první světové války stála životy asi 50 milionů osob.

ZDE

Covid-19 se tak může stát největší zkouškou Babišovy vlády, přestože zatím u nás nebyl potvrzen žádný případ nákazy. Všem je jasné, že se nejedná jen o pouhý zdravotnický problém. Když se nad tímto rizikem zamysleli kolegové z Guardianu – důrazně požadující po vládě Borise Johnsona, aby se tím zabývala zodpovědněji – začali tím samozřejmým, jako je poskytování jasných informací a nastolení důvěry. Vláda totiž může převzít jen část rozhodování, protože když dojde na karantény, to hlavní padne na obce a regiony, a pak také na podniky a domácnosti, až se začnou trhat dodavatelské vazby nebo děti zůstanou doma kvůli zavřeným školám.