Německá měna – euro – posiluje proti dolaru, inflace je tam v záporném pásmu (v lednu spotřebitelské ceny klesly oproti prosinci o 0,7 procenta), přesto je tam spotřebitelská nálada nejvyšší od ledna 2007, zjišťuje výzkum agentury GfK. Lidé tam věří, že letos je čeká růst příjmů. Odpovídá to oficiálním odhadům růstu německé ekonomiky, která by měla podle vládních analytiků v letošním roce posílit o 1,8 procenta.
Důvěra pořád klesá
U nás je to jinak, byť Evropská komise nabízí pro Českou republiku podobný odhad hospodářského růstu. Důvěra spotřebitelů přesto klesá. Ani relativně optimistické předpovědi hospodářského růstu lidi nezbavily obav z toho, že je postihne hlavně růst nezaměstnanosti. Proto zůstává opatrnost při nakládání s příjmy. Neklesá úmysl spořit, sděluje ČSÚ.
Pokus České národní banky vystrašit spotřebitele vyhlídkou inflace, aby se znovu rozeběhli na trh, vycházel zatím z iluzí. Připomeňme si, že na začátku listopadu ČNB zahájila nákladné intervence k tržní depreciaci koruny (v prvním měsíci nakoupila cizí měnu za čtvrt bilionu korun), aby ji oslabila z kurzu 25,50 CZK/EUR až na 27,50 CZK/EUR (porovnáváme-li klouzavé měsíční průměry kurzů). Nezabralo to však ani na ceny průmyslových výrobců, jak ukazuje lednová statistika ČSÚ. Klesly oproti prosinci o 1,3 procenta.
Nižší ceny jsou lepší
Ukazuje se, že to, co ČNB označila za deflační nebezpečí, je mnohem složitější jev, ve kterém se sčítá nedostatek poptávky s dalšími vlivy. Třeba se zvyšováním tempa inovací, kdy nové levnější výrobky na sebe strhávají pozornost spotřebitelů i tím, že jsou technicky dokonalejší. Velký pokles zaznamenala také jedna kategorie nákladů, která si ukusuje stále větší podíl z celkové ceny výrobku či služby. Jedná se o ceny reklamy, které klesly v lednu o 8,1 % oproti tomu, co se účtovalo v prosinci.
Ale vůbec největší impulz k poklesu průmyslových cen dává nečekaně silný propad cen energií. Průměrná cena elektřiny v lednu byla o 11,3 procenta nižší než v prosinci.
Když to vezmeme po řadě, tlak ČNB na zvýšení inflace znamená, že ceny porostou rychleji než příjmy, takže pokles reálných příjmů bude pokračovat dalším rokem. Jak by to mělo povzbudit spotřebitelské nadšení? Nelze se lidem divit, že každý šetří, kde se dá.
Nižší kupní síla koruny může zlevnit české zboží v zahraničí, ale zároveň sníží možnost dorovnávat technický odstup od zahraniční konkurence, protože zdraží dovoz potřebných technologií. Exportéři zatím využili slabší korunu k tomu, že dostali víc korun za stejné vývozní ceny v eurech a dolarech. Ceny vývozu tak vzrostly asi o 6 procent, zatímco ceny dovozu jen zhruba o polovinu.
Znamená to, že teď se projevuje výhoda na straně kasírujících a nevýhoda na straně kupujících. Až však dojde na obnovu dlouho zadržovaných investic (míra fixních investic v ČR klesla na úroveň před osmi nebo deseti lety), karta se obrátí a průmysl sklidí nevýhody nákupní strany.
Pokud se tedy ČNB chce řídit pouze cenovým indexem, čeká nás krutý boj o zvýšení inflace. Tlak klesajících cen energií je totiž mimořádně silný. Průměrná cen všech zdrojů energie klesla meziročně o 5,3 procenta, ale z toho jen elektřina, plyn a pára o 8,8 procenta - a samotná elektřina o 11,5 procenta.
Propad energie
Pokles cen elektřiny zrychluje. Jen v minulém týdnu klesl na Středoevropské energetické burze cenový index PXE General CZ o 20 bodů (ze 485 na 465), tedy o 4 procenta. Dejme tomu, že týden nic neznamená, ale oproti mírnému oživení ze září loňského roku (517) přišel na konci zimy seskok o 52 bodů (10 %). Před rokem byl index na 555 bodech, tedy o 90 bodů výše (to už je meziroční propad o 16 %). Nejdražší ceny silové elektřiny Base Load z července 2008 (kdy bylo euro pod 24 korun) tento index signalizuje hodnotami nad 1600. Jestliže tedy od léta 2008 index klesl o 72 procent, ceny elektřiny musely klesat podobným tempem.
Na středoevropské burze PXE dospěly obchody futures se základními zdroji elektřiny (BL) za MWh na únor letošního roku k ceně 33,11 euro, zatímco loni v září byly nad 45 euro. Aktuální cena futures BL na rok 2016 činí 33,75 euro/MWh.
Širší obraz vývoje cen energie zachycuje i analytička ČSÚ Drahomíra Dubská v zajímavém komentáři z výše uvedeného odkazu, kde však cenou elektřiny míní cenu ve špičce (Peak Load):
„Jsme svědky deflace, zasahující světové ceny mnoha komodit, především minerálních paliv. Průběžný komoditní index v dolarovém vyjádření letos do začátku února klesal, cena elektřiny v trendu už od poloviny roku 2011 (z 84 eur za megawatthodinu na dnešních 49 eur). Cena americké lehké ropy spadla ze110 dolarů za barel vloni v září až na 91 dolarů na počátku letošního roku. Uhlí se na tamějším trhu propadlo ze 450 dolarů z poloviny roku 2011 na nynějších 129 dolarů. Oproti minulosti slabší poptávkové impulsy a také využívané nové zdroje vedou k tomu, že energie prostě zlevňují, což se vzhledem k jejich postavení v surovinovém a výrobním řetězci může promítat do cen i dalšího zobchodovávaného zboží.“
Na účtu to nevidíme
Silová elektřina tvoří jen zlomek souhrnné ceny na faktuře za dodávku proudu od distribuční společnosti. Loni si vzala z této faktury podle výpočtů kolegů z České televize jen 44,7 procenta včetně obchodní marže, ovšem z ceny před zdaněním, neboť potom následuje ekologická daň a DPH.
Zhruba 15,8 procenta tvořila dotace na obnovitelné energie, kogeneraci elektřiny a tepla a druhotné zdroje. Vůbec největší položku pak činí poplatek za distribuci (32,3 %), ke kterému je třeba přičíst i další poplatky z tohoto okruhu – za přenos elektřiny (3,3 %) a systémové služby (3,6 %). Z toho je zřejmé, že cena elektřiny pro domácnost se dělí zhruba na třetiny – třetinu činí silová elektřina, třetinu distribuce a služby systému a třetinu daně a dotace.
Pokles cen silové elektřiny na burze tedy dusí energetiky, ale spotřebitelům moc nepomůže. Vývozci elektřiny si mohou snížením kurzu koruny nahradit část ztracené ceny. Mohou doufat i v pomalejší drolení domácího trhu, protože slabší koruny trochu zdraží dovoz solárních panelů, který si mohou občané dávat na střechy pro vlastní potřebu.
Až praskne bublina
Část poklesu cen energie způsobila břidlicová revoluce v USA, která zabrzdila dovoz plynu, ropy a uhlí do Spojených států, a tyto dodávky teď hledají náhradní odbytiště v Evropě. Frakování břidlicových plynů je však nesmírně riskantní záležitost. Základem jsou podzemní výbuchy a následné vhánění tlakové vody s rozpouštědly do podzemí. Produkce je dost nepředvídatelná, jistotou jsou pouze vybydlené propadající se podzemní prostory a znečištění podzemních vod v širokém okolí. Dělat to jinde než v krajině bez lidí je holé šílenství. Pokud to není šílenství všude.
Pokles cen průmyslových výrobců je tedy v současné době podpořen anaboliky, na které nemá ČNB vliv. Až břidličná bublina praskne, mohou ceny energií znovu růst. Bude to dárek pro ČEZ, který může obnovit úvahy o Temelínu. Ale zvýhodní to i úprk z centrální sítě, protože panel na střeše, jehož cena vytrvale klesá, se bude porovnávat s vyhlídkou umělého navyšování cen, aby se jaderná dostavba vyplatila. Skutečná katastrofa to pak bude pro ty, kdo nynější pokles energetických nákladů nevyužili k rychlému snížení energetické náročnosti.
To je trend, který v Evropě rychle postupuje už od roku 2007, tedy z časů vrcholné konjuktury. Hrubá spotřeba primární energie na souši v EU 28 mezi lety 2006 a 2012 klesla o 8 procent, informuje Eurostat. V ČR jde o pokles ze 46,3 milionů tun na 42,8 milionů tun ropného ekvivalentu, tedy o 7,5 procenta. Někoho pohání globální oteplování, někoho pouhá kapsa, ale obojí je žene správným směrem. Vliv ČNB je jediný – brzda, tvořená rizikem, že příště zase něco vymyslí, takže je lepší počkat, až tam bude někdo jiný
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
