OECD se často nadává jako nástroji neoliberalismu, ale není to pravda, aspoň ne úplně. Také v produkci OECD, podobně jako Mezinárodního měnového fondu či Světové banky, najdeme zajímavé a užitečné práce, často i velmi kritické vůči neoliberálnímu kultu, byť pochopitelně nepřevažují.

Do toho lepšího šuplete bych řadil třeba Index lepšího života, obsahující například čistotu ovzduší, vzdělání, příjem či zdraví (www.oecdbetterlifeindex.org). Obsahují jej i srovnávací studie OECD 360. Je to něco ve smyslu „rozhlédněte se kolem sebe“, což je velice užitečná nabídka naší izolacionistické kultuře, která okolí vnímá jen z mentorské katedry učitele národů.

V edici EOCD 360 právě vyšla Česká republika v mezinárodním srovnání. Má však širší záběr, protože často porovnává také stav v časech konjunktury (v letech 2006 – 7) a po finanční krizi (2011 – 12).

http://www.oecd360.org/czechrepublic

Na první pohled je vidět, že tam mají dobrého editora. Je to patrno z názvů některých kapitol: Jak vytvořit více lepších pracovních míst, Od finanční krize k sociální krizi, Kvalita života v ČR, Lépe se může dařit každému regionu, který je dobře řízen nebo Měření pokroku směrem k zelenému růstu. Také generální tajemník OECD Angel Gurría si nechal vyzdobit svoji předmluvu titulkem, podle kterého je správným přístupem Udržitelný a inkluzívní růst – tedy růst vtahující, nikoliv vylučující, a nikoliv takový, který těží z drancování životního prostředí.