Argumenty Brexitu jsou vylhané, ale lidé jim chtějí věřit, shoduje se ta část tisku, která stojí na opačné straně. List Financial Times proto nabízí sadu jednoduchých čísel, která nevyžadují inteligenci na hranicích Nobelovky, aby člověk pochopil, zda si lidé odchodem z EU pomůžou. Ale protože má čtenáře i na druhé straně, probírá také možné protiargumenty, takže až tak jednoduché to není.

První jednoduchý fakt představuje srovnání postavení Británie do roku 1973, před vstupem do EU, kdy měla nejpomalejší růst z G7 (Německo rostlo dvakrát rychleji). A pak po vstupu, kdy rostla naopak nejrychleji z G7 (za celé období dokonce o fous rychleji než Německo).

Porovnání sloupečků, tvořících pořadí je impozantní, ale když se podíváme na osu x, napadne nás, že když Británie do roku 1973 hospodářsky rostla o 2 procenta ročně, byla to sice čtvrtina toho, co tehdejší Japonsko, ale pořád je to víc než nějakých 1,7 procenta, se kterými vede unijní ligu teď. Nebuďme malicherní, je to pořád víc než mělo ve stejném období nejen Japonsko, ale i USA a Kanada. Brzda tu tedy někde je, ale zdá se, že nepochází z EU.

Argumentace odpůrců tohoto srovnání však míří jinam. Říká: Správně si všímáte rozdílu v postavení země, ale ten vznikl jako důsledek reforem Margarety Thatcherové. Je to podobný argument, jaký často zazníval u nás z úst části pravice v letech Zemanovy vlády. Když bylo dobře, byl to výsledek reforem úřednické vlády Tošovského. Když bylo špatně, mohli si za to socani sami.

Pokus FT, jak to rozštípnout, poukazuje na dvě věci. První je zjevná. Výsledek rozhodně nenaznačuje, že by členství v EU Británii škodilo. Druhý se odvolává na věhlasného ekonomického historika, profesora Nicka Krafta z Warwick University, že britský výkon v EU je výsledkem větší konkurence a lepšího přístupu na evropský trh, což vytvořilo kumulativně asi 10 procent HDP navíc.