Všichni víme, co je přidaná hodnota, základ jedné z nejvýnosnějších daní. Ale když vidíme, jak je uměle snižovaná české produktivita ve srovnání se zahraničím a jak se tomu přizpůsobují ještě nižší mzdy, narážíme na opačný jev, ubranou hodnotu. Lze si ji představit jako pomyslnou obrovskou daň, kterou platíme do zahraničí. Na dani z přidané hodnoty se v roce 2017 v ČR vybralo 382 miliard korun. Pomyslná daň z ubrané hodnoty, o kterou se národní příjmy snižují, bude možná dvakrát větší.

Co nás připravuje o peníze? Jsou to dluhy?

Míra konsolidovaného hrubého zadlužení veřejného sektoru ČR je nízká a klesá. Komu se zdá formule tohoto dluhu složitá, může být ubezpečen, že od roku 2013 (pád Nečasovy vlády) zhruba kopírujeme Dánsko, nejlepší z vyspělých zemí, a s hodnotou 36,9 % HDP v roce 2016 jsme na tom dvakrát líp než průměr eurozóny (88,9 % HDP). Hospodaření veřejného sektoru ČR je mírně přebytkové.

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/File:Public_balance_and_general_government_debt,_2013%E2%80%932016_(%25_of_GDP)_YB17Oct.png

Predikce Ministerstva financí počítá se zachováním absolutní výše veřejného dluhu na úrovni 1,5 bilionu korun. Splácení není důležité, dluh se pouze obnovuje, refinancuje, a taky obsluhuje placením úroků. Ty jsou v současnosti rekordně nízké, občas i záporné. Důležitější je podíl dluhu na HDP. Nikdo nepochybuje, že HDP v nejbližších letech poroste. Podle aktuální predikce MF roku 2019 míra státní zadluženosti klesne na 33,1 procenta. Téměř smaže přírůstek, který způsobily vlády ODS, a přiblíží se k hodnotě 28 % HDP z roku 2007.