Izolace

Kdo by si nepamatoval varování někdejšího českého premiéra Mirka Topolánka, který z tribuny Evropského parlamentu a z titulu předsednictví ČR v Evropské unii vyučoval o jediné správné hospodářské strategii a navázal tak na svého učitele Václava Klause doporučujícího zrušit dvacetiletý postup integrace EU a vrátit se k pouhému volnému trhu. Topolánek přitom lokalizoval Spojené státy s novým prezidentem Barackem Obamou na „cestě do pekel“, neboť se odmítaly podřídit naší teorii, že vláda nemůže ekonomiku přímo ovlivnit, a místo toho sázely na bezpříkladné měnové a fiskální uvolnění. Výraz „do pekel“ znamená v americkém hovorovém jazyce i něco ošklivějšího, ale šaškovská čepice, kterou si česká vláda i s přikyvující mainstreamovou ekonomií nasadila, vyznívá neomylně.

Hlavním rysem nadcházejícího roku ve světě bude fakt, že končí „kvantitativní uvolňování“ amerického Fedu, které je označováno – spolu s obrovskými rozpočtovými programy - za největší ekonomický experiment v dějinách. Hodnocen je podle výsledků - banky se vzpamatovaly, náklady záchrany dokázaly zaplatit, nezaměstnanost mírně poklesla a dlouhodobé úrokové sazby jsou přitom stále dole.

Dokonce i podnikatelský Bloomberg Businessweek, který si jinak drží vládu od těla, považuje za spásné, že v kritickém období byl v čele Federálních rezerv akademik Ben Bernanke, který předtím budoval vědeckou kariéru na studiu chyb z Velké krize 30. let. Podobnou metodu jako Fed (na hranici legality) nakonec převzala i Evropská centrální banka a rovněž tím podstatně přispěla ke stabilizaci finančního sektoru.

U nás bude letošní rok pochopitelně poznamenán především nástupem nové vlády, o které stále ještě nic nevíme. Druhým klíčovým prvkem bude nový občanský zákoník, který má své pasti, ale i řadu pozitivních nabídek. Z morálního hlediska bude rozhodující přístup k církevním restitucím, které přeměnily veřejnou duchovní službu v soukromopodnikatelský průmysl věčné spásy se zaťatou lobbistickou agenturou. Pokud to ospalou českou společnost probudí a přinutí k hlubšímu uvažování o dalším směřování republiky, můžeme být flanďákům a trafikantům vlastně vděčni. Největším přínosem by však bylo, kdyby si republika konečně sundala šaškovskou čepici samolibé izolace a začala být vnímavější k tomu, co utváří budoucnost těch úspěšnějších.

Energie

Šaškovská čepice za jeden výrok premiéra by byla málo, zasloužili jsme si ji důkladněji. Nejen Američanům jsme vysvětlili, že jsou partou nerozumných idiotů. Ve stejném duchu jsme udeřili i na Němce, když se rozhodli ustoupit od jaderné energetiky a místo toho se pokoušejí přezbrojit na technologické vůdcovství v nové průmyslové revoluci pro decentralizaci a větší podíl domácího užití. Je to reakce na zjištění, že se to s tou globalizací a volným trhem dost přehánělo.