Mnozí by také rádi věděli, co řekl generál Milan Kovanda, který jako jediný z obviněných neskončil ve vazbě. Přiznal vinu. Ale co konkrétně? Na co se přišlo?

Jak daleko to sahá? Nikdo neví. Proto i představitelé vládní koalice mluví velmi mlhavě o tom, jak se rozhodnou ve věci budoucnosti vlády, neboť „situace se mění každou minutou“.

Zneužití Vojenského zpravodajství nejbližším okolím premiéra ke sledování soukromých osob, které nepředstavují bezpečnostní hrozbu pro republiku, zafungovalo jako bumerang a představuje osobní hrozbu pro premiéra, vládu i spoustu lidí z horních pater, protože vytvořilo škvíru, kterou lze nahlížet do kuchyně nejvyšší politiky. Nejhorší je, že se u toho našly ty prachy. K čemu patří? Nasazení zpravodajců, banální románek, je zastíněno něčím, co už se nedá žádnou horlivostí ani popleteností zamluvit. Jakmile prachy najdou majitele, stanou se akademickými plky všechny úvahy o tom, co jsou a nejsou přijatelné obchody v politice.

Také v nedělní škole u Václava Moravce, kde se rozvíjely obecnější úvahy o mravnosti v politice, debata vázla. Chyběly informace, které by osvětlily, z jakých příjmů pocházejí ty zabavené prachy? Byly zdaněny? Jsou někomu přislíbeny? Byly jen na cestě? Byly to ty naše? Našly se u nich nějaké papíry? Je jasné, kdo o nich dokáže poutavě vyprávět? To mnohým ještě pár dní nedá spát.

Mluvilo se tedy aspoň o tom, o čem se mluvit mohlo. Ministr průmyslu a ochodu Martin Kuba (ODS) uvedl, že je konzervativec, protože lidi jsou pořád stejní a on si o tom nedělá iluze. Obchody se dělaly vždycky. Tři rebelové, kteří teď sedí ve vazbě, nechtěli položit vládu, tak šli od toho a strana se o ně postarala. Co je na tom divného? Čím se to liší od Vladimíra Špidly, který odstoupil a vystřídal za to v Bruselu stávajícího českého eurokomisaře Pavla Teličku?