Nové vládní prohlášení ještě není úplně venku, a reálný život už vynořuje nové priority. Ukrajinská válka zrychluje svůj postup ke smutnému konci, kdy se začneme ptát, proč muselo umřít tolik mladých lidí. Kdo nás doopravdy do toho nahnal, ať to aspoň platíme? Kdo nese odpovědnost?
Chystaný útok na Putinovo sídlo prý mířil i na další cíl, kterým bylo ruské podzemní jaderné velitelství a měl vyprovokovat okamžitou strategickou odplatu, která by vtáhla Spojené státy a NATO do přímého konfliktu s Ruskem. Nějak to nevyšlo. Pouze to rozpálilo i Trumpa, který přestal považovat Zelenského a Evropu za partnery.
Komentátoři se předhánějí, kdo všechno o tom musel vědět a Ukrajincům vedl ruku, protože sami by se nemohli dostat tak daleko. Za těchto okolností nemá smysl bojovat za referendum o NATO a EU, protože za krátký čas nemusí být o čem. Podobně je to se stíhačkami F-35, které narážejí na to, že je není z čeho vyrábět. Nemluvě o signálech, že už je tolik nechce ani Pentagon.
Z jiného soudku je zrušení Green Dealu. A koho se to bude týkat?
Po drastickém snížení cen panelů na fotovoltaiku klesají snad ještě rychleji ceny baterií pro akumulaci elektřiny ze slunce a větru. Valí tak nová masová příležitost, kterou už nepůjde zastavit. Vedle domácností, kde baterky nechybí u žádné nové střešní instalace, zároveň roste počet zájemců o velké akumulační farmy pro celou síť. A taky o funkci agregátorů, která nabídne něco podobného jinak. Jde o organizátory výrobců obnovitelné energie, aby byli schopni stabilizovat rozvodné sítě tím, že budou měnit (poskytovat flexibilitu) nejen výrobu elektřiny z kolísavých zdrojů, ale i spotřebu.
Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?Anketa
Ve výsledku budou tyto zdroje kolísat méně. A to se k tomu ještě nezačali připojovat majitelé elektrických aut, jejichž baterky jsou řádově větší, než mají lidé běžně doma. Vzniká tak nejen nečekaně silný a spolehlivý dodavatel elektřiny i služeb pro stabilizaci sítě. Klíčí také politická síla, která si vynutí zrušení dalších omezení hlídajících trh pro největší hráče a zachování absurdních cen.
Jde o další uvolnění regulačních předpisů pro sdílení elektřiny, které je krutě omezeno jen na sdílení ve stejném čase, to znamená v rozmezí stejné čtvrt hodiny jako proběhla výroba, ale k tomu ještě jen ve stejné fázi, po které byla tato elektřina vyvedena do drátů.
Nevíte, co to je? V Evropě to neví nikdo, tahle blbost platí jen u nás. Proto spousta lidí s překvapením zjišťuje, že elektřinu vyrobenou na střešních panelech na chatě, se kterou počítali přes týden doma, ve skutečnosti dodávali zadarmo do sítě. A tak tu, kterou by zrovna potřebovali, musí ze sítě nakoupit a za plnou cenu.
Jiné omezení se týká agrovoltaiky, která stále ještě nesmí být všude, kde by to zemědělcům vyhovovalo a nebránilo kultivaci plodin. Nesmí ani využívat všech funkcí, včetně flexibility, které by učinily tento dodateční finanční zdroj venkova mnohem výhodnějším.
Obava, že by pak bylo elektřiny moc, je směšná, jako kdyby bylo lepší, kdyby ji bylo málo. Je to boj za demokratizaci ekonomiky, bez které jsou všechna vznešená hesla o svobodě jen prázdnou frází. Demokracie není tam, kde není na výběr. O demokracii nelze mluvit, když musíte dělat jen to, co nadiktuje pár mocných.
Když jsem si zapsal tuto myšlenku a zapátral po internetu po nějaké podpoře, upozornil mne Adam Tooze, který poskytuje na Substacku každodenní dávku zajímavých ekonomických faktů a statistik, že mezi 30 nejvýznamnějších podnikatelů roku pronikla podle Forbesu také Aya Jaffová, autorka knihy Broligarchie. (ZDE)
U nás se o této knize psalo už na začátku loňského roku v souvislosti s podporou Donalda Trumpa ze strany (nejbohatších - „bro“) oligarchů Silicon Valley, tedy zejména Thiela a Muska, někdejších spolutvůrců systému PayPal. Jeho prodejem se poprvé pořádně kapitálově vybavili, aby se mohli pustit, každý už po své lajně, do dalších revolučních inovací. Technických i politických.
Musk se potom s Trumpem trochu rozkmotřil (teď se prý dávají znovu dohromady), ale tématem je, kde se tahle absolutní nadvláda silikonových magnátů vzala. Seriózní rozbor zmíněné knihy nabízí Patrik Zandl v obsáhlejší studii Nástup broligarchie v USA a její myšlenkové pozadí. Vyšla na stránkách Institutu Pí (jde o řecké písmenko pí z výpočtu kruhu).
Studii rozhodně doporučuji k přečtení, zásadně vám prosvítí pohled na mezinárodní události i způsob, jakým jste o nich zpravováni. Nicméně jsou tam i pecky z ekonomické teorie a praxe. (ZDE)
Nesmíte se polekat Zandlova fundovaného přístupu, když upozorňuje na širokou škálu ideových zdrojů tohoto ekonomicko-politického jevu. Vyloupne se z něj třeba zjištění, proč jsme tak svíráni monopoly. To není selhání trhu, to je smysl podnikání. Tak to aspoň charakterizuje Thielův inspirátor, kterým je René Girard a jeho „mimetická teorie“, píšící o tom, že lidské touhy a konflikty pramení z napodobování: chceme to, co chtějí druzí.
Když chtějí všichni totéž, ale odehrává se to na mé originální síti, miliardy prší. Jinými slovy, mimetické chování publika se podařilo kapitalizovat do „síťového efektu“. Proto broligarchové tak pohrdají konkurenčním trhem, kde se vzájemně potírají soupeři dělající totéž.
Takhle mi to Zandl shrnul z Thiela:
Konkurence je důsledkem mimetické rivality, kdy trhy a podnikatelé často napodobují úspěšné vzory, místo aby hledali skutečně úspěšné inovace. Úspěšní podnikatelé se vyhýbají přímé konkurenci a vytvářejí monopolní trhy, čímž se vymaní z destruktivního cyklu napodobování a soupeření.
To platí i v politice: Moderní společnost je v pasti neustálého soupeření bez skutečné inovace, což vede k stagnaci a destruktivním konfliktům. To je jeden z důvodů, proč Thiel podporoval nekonvenční politické kandidáty, kteří vybočují z hlavního proudu a nesoutěží v tradičním politickém „mimetickém poli“.
Mezi broliarchy je populární rakouská liberální ekonomické škola, volající po volnosti trhu bez regulací. Jistě, regulace monopolům vadí. Vadí těm pár super úspěšným, vedle kterých ostatním nezbývá nic jiného než bratrovražedné soupeření o poslední drobky zisku.
A teď si představte, že někdo dokáže oslnit takovou myšlenkou o absolutní svobodě i malé podnikatele, které to pak postihne. Tomu tedy říkám opravdové politické mistrovství.
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
