Služebně nejstarší poslanec Marek Benda (ODS), který si to chce v parlamentu odkroutit od studentských lavic až do důchodu, měl pravdu, když konstatoval, že „toto už nejsou obstrukce, ale destrukce“. Chybělo, aby upřesnil, za kým to tu zůstává ona hromádka šrotu místo parlamentarismu a demokratického hledání kompromisů. Doufejme jen, že ta hromádka čeká na recyklaci, protože způsob, jakým vláda odrbala demokracii a prosadila zrušení existujícího nároku důchodců, přímo volá po spravedlivějším uspořádání mocenských poměrů v zemi.

Zkusme si ten příběh zrekapitulovat. Vláda ve sněmovně prosadila projednávání prudkého snížení valorizace důchodů v nouzovém režimu, přestože dvouciferná inflace je tu od léta a bylo dost času hledat řešení. Nárok na mimořádnou červnovou valorizaci vznikl v lednu, má tedy být rušen retroaktivně. Ve státním rozpočtu přitom nebyly na valorizaci důchodů vyčleněny vůbec žádné peníze, což je projev buď břídilství nebo vyloženě podvodného jednání. Když na tuto otázku reagoval v televizi ministr financí Zbyněk Stanjura, nepovažoval tuto chybějící částku za nějaký osudový problém, vždyť jde jen o necelé procento státního rozpočtu…

Pak se ale ve sněmovně objevil vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vláda najednou začala osudovostí tohoto problému šermovat. Prosadila nouzový stav s jednáním ve dne, v noci, a k tomu s vršením nejrůznějších omezení pro vystoupení poslanců. Nakonec i těch s přednostním právem předsedů stran a poslaneckých klubů. To bylo zcela bezprecedentní, proto to předseda ANO odmítl respektovat.