Jednu chvíli komentáře naznačují, že po Brexitu odejdou úplně všichni, ale pak se pro změnu soustřeďují na možnost, že to Britové nemysleli vážně a nakonec to vezmou zpět. To bude příležitost pro to, abychom se do unie pustili znovu a drolící se zdivo zpevnili novou strukturou a novou vizí.

Je zřejmé, že problém je kombinací něčeho reálného a palčivého a k tomu ještě ptákoviny, kdy se podařilo vyhecovat část veřejností směsí lží a nesmyslů. Znovu se ukazuje, že média mohou být velice účinnou zbraní hromadného ničení zdravého rozumu, jakýsi Alzheimer pro každého.

Zkusme se podívat na ten vážný problém. Mělo by smysl udržovat Evropskou unii, kdyby byly k ničemu? Na takto položenou otázku by se dalo odpovědět sprškou argumentů, jak je EU k něčemu. Pravda je, že se do toho nikdo nehrne, protože je jeden po druhém raději odkopneme ještě dřív, než je vyslovíme.

Stačí připomenout pár posledních zpráv z Bruselu, už po britském referendu. Jde o zdánlivé detaily. Národní reprezentanti odmítli schválit další užívání glyfosátu, účinné látky všehubného herbicidu Roundup, ale komise prodloužila licenci o 18 měsíců. Na národní úrovni sílí odpor pro tajnůstkářské smlouvě TTIP, která má nadřadit zájmy amerických korporací nad zákonodárnou moc, ale komise rozhodla zrychlit vyjednávání ještě o prázdninách, aby se to případně stihlo do prezidentských voleb v USA – protože kandidáti se k tomu bojí přihlásit a mohli by to potopit.

Ale řekneme, že se v lednu podaří Evropskou komisi obměnit, jak se o tom teď začalo uvažovat. I kdyby ne, je to jen exekutiva. To, co nám chybí, jsou reálné strategie, které mění volný shluk států ve skutečnou unii. Unii, kterou nespojují jen prkotiny, jako je obrazně řečeno, shoda na zakřivenosti banánů. Unii projektů – a zdrojů. Ty zdroje jsou podstatné. Unii, která rozpočet nejen předstírá (rozpočet o velikosti 1,24 % HDP ničím jiným není), ale má dostatečné společné daňové zdroje, ministra financí, který se o ně stará, a projekty, do kterých má smysl takové peníze vkládat.