Andrej Babiš byl poražen. Nevyhrál Zelenou perlu výrokem: „Nemůžeme jen jít na ruku pošahaným klimatickým aktivistům, kteří by nás všechny nejraději nahnali do jeskyní, zakázali nám jezdit autem, létat na dovolenou, topit dřevem a diktovali nám, co máme jíst.“ Větší grády měl Petr Macinka s nabídkou, že poteče „zelená krev“.
Už 30 let sledujeme, jak ekoteroristy potírají jejich úhlavní nepřátelé hájící ideu, že sysel není víc než člověk. Padají z nich i jiná moudra, která pak jsou posuzována odbornou porotou, aby mohla být vyzdvihnuta ta nejlepší. Jsem v té porotě taky, hlasuje každý sám za sebe, ale vítěze jsem snad ještě nikdy netrefil. Tolik se zas nestalo. Perel je tolik, že kdyby je tahal papoušek z klobouku, kvalita výběru neutrpí.
Letošní ročník soutěže o Zelenou perlu roku vyhrál Petr Macinka, předseda strany Motoristé sobě, a když se nad jeho výroky opravdu zamyslím, je jasné, že na něj nikdo neměl. Prosadil se snivou úvahou, že kdyby volby vynesly Motoristy až do vlády a svěřili jim Ministerstvo životního prostředí, „asi by chvíli tekla zelená krev, ale pak by skončila doba všemožných blokád a obstrukcí, nejenom při stavbách silnic a dálnic.“ (ZDE)
Zeleným perlením ať se probírá na zmíněném odkazu kadý sám. Já se chytnu vítězného výroku a budu jej ilustrovat vzpomínkou na pěknou blokádu stavby dálnice D8 Českým středohořím, kde moji přátelé ekoteroristé v čele s Mirkem Patrikem z Dětí Země varovali, že když se dálnice přes všechny jejich protesty postaví do zářezu stráně v notoricky sesuvném území, tak se nejspíš sesune.
Připomíná to starý vtip, kdy povídá dinosaur dinosauřici: „Nebuď taková! Vyhyneme!“ Jenže ona byla taková, a vyhynuli... V červnu 2013 se stalo něco podobného. Postavili dálnici zrovna tam, a sesula se.
Nebýt to tragédie, byla to krása. Tenkrát nad Prackovicemi jsem natočil snad nejneuvěřitelnější záběry své kariéry. Zachycují, jak rozzlobená krajina vtrhla na rozsáhlou betonovou plochu se vším, co měla k dispozici – stromy, keři, kusem louky, s mravenci, a dokonce i tím ptactvem, které cvrlikalo, jakoby nic. Spodní blátivá vrstva rozpadlého čediče, která vznikala před miliony let střetem žhoucí sopečné lávy s vodami mělkého moře, byla jako namydlená, takže ten zelený ostrov přistál na rychlostní komunikaci docela něžně. Co tu vlastně melu o zlobě krajiny – tenhle zelený posel dálnici doslova pohladil, když jí domlouval. (ZDE)
Ve starém dokumentu České geologické služby, která v prosinci 2004 odpovídala Dětem Země na podnět veřejného ochránce práv Otakara Motejla, se porovnávají podmínky pro povrchovou a tunelovou variantu této stavby, ale klíčové je následující zjištění, že „doposud nebyla hodnocena technická a nákladová stránka povrchové varianty z pohledu nutných vyvolaných prací – tedy jako důsledek průchodu trasy dálnice sesuvnými územími“.
Teď už víme, že to nebylo nic levného. Zavalilo to půl kilometru dálnice půl milionem kubíků zeminy a stálo to půl miliardy korun, aby se to dobře počítalo. Plný provoz se opozdil o další čtyři roky. Mezitím probíhaly soudy, kdo za to může, kdo je větší pytlík. Skončilo to plichtou, stát dostal 100 milionů zpátky, ale vzhledem k celkovým nákladům si moc nepomohl.
O takové částky se tedy jedná, když se rozumná úvaha překřtí na blokády a obstrukce. A jak nás tak častují ekoteroristy, můžeme jim to vracet výkřiky o ekopošucích. Macinka obsadil na bedně hned první dva stupínky, když se hluboce zamyslil a pravil: „Představa, že je možné klima na Zemi ovlivňovat nebo stabilizovat, je naivní, falešná a nevědecká.“ Řekl to loni v prosinci, takže se nemůže vymlouvat na ochablost vedrem a mozkový úpal. (ZDE)
S tím klimatem je to samozřejmě obtížně pochopitelné, když se vezmou do úvahy miliony měření, analýzy kilometrových vrtů antarktickým ledovcem nebo usazenin na dně oceánů, aby se doložil vztah mezi koncentrací skleníkových plynů a globálním oteplováním. Argumentaci, že teď je zrovna venku pěkná výheň, lze odkopnout námitkou, že počasí není klima. Jenže ta výheň je na stále větších územích a stále častěji.
Komu to není málo, ať si počká na zimní rozpad vortexu, kruhových větrů v horních vrstvách atmosféry, které tvořily bariéru proti vylití mrazivého arktického vzduchu až k nám. Pomáhaly nám zmírňovat zimní sezónu ve spolupráci s Golfským proudem, ale ten už taky jede jen na půl plynu. A tak v současných teplotních podmínkách, kdy nic nefunguje jako dřív, mohou v zimě důsledky oteplování přinést krutou ledovici.
Teď se ale bavme o vedru a suchu, kdy je každá rada drahá. Ale proč drahá? Připomněl se mi Jiří Malík, předseda spolku Živá voda, který se svým zaníceným ekoterorismem vypracoval až do Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Mimochodem, byl to on, kdo spolu s náchodským socanským starostou Janem Birkem zabránil vtrhnutí frakovacích souprav na břidličný plyn do vzácných podzemních vod české křídové tabule.
Živá voda je ta voda, která v krajině zůstává. Dělá z ní živou krajinu. Léčí ji obnovou zátočin a tůní, a třeba i mokřadů, takže dešťovka zpomalí a vrací se malým vodním cyklem – tady se vypaří, tady hasí žízeň rostlin rosou, tady se snáší z korun stromů jako chladivý výdech a sráží teplotu v lese o deset nebo i více stupňů pod pouliční žár. Jedná se o sadu přírodě blízkých opatření, která ani nemohou být drahá. Jenže proto se asi do nich nikdo nehrne. Faktura pod sto milionů, nebo radši miliard, není zajímavá. Stíhačky jsou důležitější než potůčky a mokřady.
Tak to aspoň vidí ti, kdo peníze mají. Co kdybychom ale jednou vzali do úvahy i ty, kdo peníze nemají? Pro ně může být to levné mimořádně atraktivní.
Jirka píše na adresy přátel, kteří to mohou poslat dál, že Krajinný plán adaptace ČR na změnu klimatu, ve kterém je použit i model Živá krajina, vznikl už roku 2016, ale přes veškerou snahu se jej nedaří dostat do státní politiky.
Klíčem jsou vodní toky, jednotlivé studie proveditelnosti se dělají po povodích. Pak se postupně na sebe napojí, až vnikne obří, zcela unikátní mapové dílo, pokrývající celý stát, které přesně vymezí: kde je co špatně, a jak a kde to napravit. Každý vlastník, zájemce, obec, úředník, bude moci vidět na webové prohlížečce, jak by měla náprava krajiny v zájmové lokalitě vypadat.
Navržená opatření jsou přírodě blízká - meze, větrolamy, terénní vlny, mokřady, malé vodní nádrže a malé poldery a jejich kaskády, využití melioračních vod, revitalizace toků, řízení rozlivy a mnoho dalšího, podle druhu pozemku, svažitosti a kultury.
Pocaď dobrý, a teď náraz do zdi: Požaduje zanechat část zemědělské půdy v klidu, „což umožní omezit erozi zemědělské půdy, která je nyní neúnosně vysoká, a v konečném součtu to překvapivě zvýší výnosy a zkvalitní pitnou vodu a potraviny. Je to již na mnoha místech vyzkoušeno a garantováno výzkumy.
Přesně to obecně nová politika EU navrhuje! Pokud tedy naběhne nová politika krajiny dobře, omezili bychom masivně sucho, povodně, pomohli silně zádrži vody i přírodě a rovněž velmi zlepšili životní pohodu obyvatelstva a stav zemědělství a lesnictví, jako dosud nikdy v historii. Máme opravdu na to, společně historii přepsat. A Vy můžete být u toho právě tím kliknutím, nabádá Jirka a nabízí link ZDE.
Zdůrazňuje, že se nejedná o komerční výzvu. Dělá na tom hned několik nevládních neziskových skupin. Na zmíněném FB postu lze vidět katastry na desítkách km2, na kterých už jsou připraveny studie proveditelnosti Krajinného plánu adaptace, plošné zádrže vody a jiné. Jsou připraveny pro obce, které nemohou čekat a snaží se řešit sucho či povodně samy. „Je to jen několik studií z desítek, které jsme už na území ČR i SR udělali,“ zdůrazňuje Jiří Malík.
Kde je tedy ten teror? V pomoci obcím, aby řešily velké a vystačily s málem, nebo v hájení bezohledného agrobyznysu, který nehodlá změnit chlup na stávajíc praxi a řeší sucho žádostí o náhradu škody? Co v krajině, když tam nepřežije ani sysel?
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
