Debatu odstartovala zelená kniha Evropské komise k případnému zavedení eurobondů, pro které bruselský newspeak razí termín „stabilizační bondy".

Debata na Zelenou knihou bude uzavřena 8. ledna a pak se uvidí. Evropská komise další postup nenaznačuje, ale dá se očekávat, že pokud nepřeváží tendence k dohodě, jádro začne hledat vlastní řešení bez problémové periferie. S trochou představivost se však dá říci, že Evropská unie stojí před historickým rozhodnutím, kterým není nic menšího než Spojené státy evropské.

Že to je vážné, lze vyčíst i ze vzrušeného hlasu Václava Klause, který ve středu na Pražském hradě doporučoval, ať se Evropa místo toho obrátí a utíká 50 let zpátky. Puntičkář by mohl tvrdit, že Klaus vykopává Gottwalda a jeho zaujetí pro uhlí a ocel, rozhodující pro osudy války a míru. Nebo že láká i druhé tam, odkud se on sám nikdy nehnul. Než se však nová Klausova knížka, ve které to všechno je, přeloží do 26 jazyků, bude možná o základních krocích rozhodnuto.

Předseda Evropské komise José Barroso to pochopitelně vidí přesně opačně: "Nemůžeme stavět národní demokratické principy proti unijním. Potřebujeme oboje, jinak předáme moc finančním trhům a spekulantům, které nemají politickou odpovědnost," dodal

Debata začne poté, co skončí současné kolo konzultací nad čerstvým návrhem Evropské komise na vznik společných evropských dluhopisů, „stabilizačních bondů". Toto první kolo skončí už 8. ledna. Problém spočívá v tom, že společný dluhopis je v rozporu s ustavující Římskou smlouvou, která zakazuje hradit dluhy členského státu unijními penězi. Zatím je toto právo obcházeno a napínáno. Ani dosud zvažovaný posílený protikrizový nástroj EFSF, který prochází ratifikací v členských zemích, nejde o moc dál, dává jen právo zemím eurozóny dohodnout něco mezi sebou, aniž by to zavazovalo ostatní. To je však málo, proti krizové nákaze je třeba bojovat preventivně. K tomu je potřeba společný dluhopis se společným ručením.