Evropský federalista proti reprezentantce bojovného nacionalismu, bývalý socialista, nyní nezávislý kandidát Emmanuel Macron proti Marině Le Penové z Národní fronty, to je celkem očekávaný výsledek prvního kola prezidentských voleb ve Francii. Přesněji, vyšel téměř na chlup podle předvolebních předpovědí vedoucích agentur, takže je to vlastně velké vítězství sociologie. Zase se dá průzkumům chvíli věřit.

A protože jejich předpovědi ukazují jasně, že Le Penová ve druhém kole prohraje, můžeme se zamyslet nad širší změnou, kterou to přinese. Pro letošní rok byly určující troje volby. Sezónu otevřely ty nizozemské, ve kterých neuspěl nacionalista Geerd Wilders, slibující nizozemskou obdobu Brexitu. Nyní i ve Francii slábne obava z takové destruktivní hrozby. Teď ještě jak to dopadne na podzim v Německu, ale i tam ochabuje vliv protievropské Alternativy.

Zdá se, že znovu ožije francouzsko-německý motor evropské integrace a velkých panevropských projektů. Dokonce, i kdyby nevyhrál Martin Schulz v čele SPD.

Tohle je však ještě daleko, zůstaňme u voleb francouzského prezidenta. Přiznám se, že jsem doufal v pokračující popletenost průzkumů a vítězství radikálního levičáka Jean-Luc Mélenchona. Ještě brzy odpoledne přicházely nepodložené zprávy z prostředí Le Penové, že se probije do druhého kola. Nakonec se dělil o třetí a čtvrté místo s původním favoritem Françoisem Fillonem.

Vypadá to jako prohra, ale já vidím hlavně Mélanchonův raketový vzestup, když v průběhu kampaně zdvojnásobil preference na konečných zhruba dvacet procent. Kdo však prohrál nejvíc, je hned trojnásobný bývalý premiér Fillon z let 207 – 2013. Kdyby bylo všechno jako dřív, pohodlně by vystřídal vysoce nepopulárního socialistického prezidenta Françoise Hollanda coby reprezentant opozičního pravého středu.