Není pravda, že představitelé zemědělství nediskutují s ekologickými organizacemi. Diskutují, někdy i dlouho. Je pravda, ale to je drobnost, že zemědělství si pak odfajfkuje splněný úkol a jede dál po staru. Takhle by se aspoň dala interpretovat mimořádná událost v dějinách lidstva, kdy nizozemský místopředseda Evropské komise, vedoucí kandidát socialistů v minulých evropských volbách Frans Timmermans, který v nevolené evropské vládě dostal na starost koordinaci zelené strategie a je prakticky vrcholným představitelem ekonomiky EU, která větší než USA, vyjednával s rozčílenou středoškolačkou o tom, jak nakrmit téměř půl bilionu obyvatel Unie plus nějaké ty exporty a nezničit přitom život na Zemi. (ZDE)

Gréta byla po schůzce ještě rozčílenější než předtím, protože přátelské pokyvování nějakého plešatého strejdy planetu nezachrání. Musí počkat ještě nějakých pět let, než mládí odroste a začne vyjednávat s takovými ekologickými ignoranty z úplně jiných pozic. Možná to půjde i rychleji, proto si Timmermans raději udělal čas.

Avšak pro českou vládu je Frans Timmermans někým úplně jiným. Je to naopak zelený šílenec, kterého se jen díky solidaritě moudré V-4 podařilo zablokovat před převzetím úplného vedení Evropské komise. Pod bičem Evropské komise teď děláme jen neochotně ústupky, jako jsou první zpozdilé krůčky k elektromobilitě (ale pro jistotu bez nabíječek, ať si to tam ti blázni nabouchají třeba klackem). Už jsme přišli i na to, že ani s tím uhlím dalších dvacet let nevydržíme. Respektive ani těžaři nebudou brát ohled na rady vládní uhelné komise a za pár let to zapíchnou sami, když je cenově potopí stále dražší evropské emisní povolenky.

Umíme ustoupit před přesilou. My blázni nejsme. Ale zemědělství? To nedáme. Jistě, museli jsme přijmout zákon o dvojí kvalitě potravin, aby naši lidé nemuseli jíst kdejaké odpadky, když agrární sektor produkuje hlavně řepku a zrní. Suroviny se levně vyvezou, potraviny draze dovezou, jak prosté milý Wattsone.