Oligarchové už dostali dost. Měli 100 miliard zisků z elektřiny a desítky miliard /dalších zisků/, prohlásil poslanec Andrej Babiš, bývalý premiér a předseda ANO v úvodu další předem prohrané parlamentní bitvy, protože vláda s opozicí neztrácí čas. A k čemu ten čas potřebuje? Babiš naznačuje, že k přihrávání velkých peněz vlivným zájemcům na úkor státu. Když to pak stát nechce se zadlužováním přehánět, musí obírat nechráněné občany, tedy občany mimo sféru velkého vlivu.

Jednání dvou letních schůzi Poslanecké sněmovny, ve kterých se prolínají témata obranné smlouvy s USA, důchodové reformy a ozdravného balíčku probíhají v nesnesitelném vedru a nesnesitelně dlouho. Normální občan to reálně nemůže sledovat, natož se nějak bránit. Přitom jde o kritický moment naší historie. Navíc v situaci, kdy z poslaneckých lavic nezazní reálná levicová odezva, protože díky volebnímu inženýrství Ústavního soudu moc v zemi převzaly přehlížené pravicové prťky, zatímco přes milion voličů levice zůstalo bez poslaneckého zastoupení.

Naplnilo se tím základní pravidlo demokracie, kdy výsledek naplňuje ústavní práva, jen když vyhrajeme my. Ale v takovém systému není třeba naslouchat tomu, co si myslí občané, kteří nesdílí názory vládní většiny a jsou tedy z pohledu parlamentního mechanismu zcela pominutelní. Jinými slovy, zbyteční. Proto je naše demokracie hluchá, když slova narážejí nepovšimnuta do zdi.

Zkusme je tedy vynést ven mimo sterilní sněmovní prostředí. Sáhl jsme po projevu Andreje Babiše, který vlastně nebyl projevem, jen sérií spontánních poznámek nad prošlým vládním prohlášením pětikoalice a hromádkou novinových článků na naléhavá témata, kterým chybí řešení. Babiš hájil praxi své vlády, což zní taky jednostranně. Nicméně, řada čísel, která uvedl, je porovnatelná se současností, a z toho porovnání je zřejmé, že Fialův kabinet představuje jasný propadák.

Babiš neumí mluvit, zamotává se, věty nekončí, témata se opakují. Ale témata, která vytahuje, jsou zajímavá, má smysl se do toho začíst a zkusit to nějak rozmotat. V opozici má volné ruce, a když to zkombinujeme s poslaneckou imunitou, odhaluje i to, co by si novinář tak přímočaře nedovolil. Někde nabízí jen problémy, jinde i argumentaci.