Paul Krugman je ekonom, který rád komunikuje, a tak byl tento nositel Nobelovy ceny dlouho zároveň regulérním komentátorem na názorové straně New York Times. Vedle toho ještě vedl odborněji zaměřený blog, který třeba i třikrát denně dával do souvislostí nějaká důležitá fakta. Nejpozoruhodnější bylo, že to vždy dělal to způsobem, kterému bylo možné porozumět i bez srolovaného harvardského diplomu v ruce. K tomu se dá říci jen pohrdlivé: To se mu to píše, když má talent… A když mu to myslí…

K stáru Krugman trochu polevil, ale úplně neustal. Věnuje se komentářům a podcastům aspoň na Substacku. Sype je tam klidně dvakrát denně. A tak mám na skle čerstvou reakci na další zvrat v americkém přístupu k Íránu, kde se zatím zdálo, že Trump by rád věděl, jak by vypadal konec světa.

Než dám Krugmanovi slovo, jenom shrnu, co se mělo v regionu Perského zálivu stát. V pátek dal Trump Íránu jen dva dny na rozmyšlenou, protože jinak mu srovná se zemí všechny Íránské elektrárny, aby si vynutil volný průchod lodí Hormúzským průlivem a kapitulaci režimu. Írán na to odpověděl, že pak tedy podnikne podobné útoky proti infrastrukturním zařízením sousedních zemí, kde mají Američané základny nebo z jejichž území útočí.