Volby? Masakr motorovou pilou! Nejdrsněji postihl ČSSD, vedoucí vládní stranu, která teď kope hroby pro 35 mandátů, dvě třetiny svého dosavadního zastoupení ve sněmovně. Příčin bych dovedl jmenovat spoustu, ale tou hlavní je pohodlné plutí v nekonfliktním středním proudu a smířenost s podřadným postavením české ekonomiky v roli pouhého subdodavatele za vnucené ceny. A taky podlejzavost mocným privátním zájmům v naději na vděčnost horního procenta privilegovaných. Do této kategorie zahrnuji nejen memorandum o lithiu a podobné kousky, ale také chybějící jasné odmítnutí plánů na posilování jaderné energetiky. Strana s tak dlouho vládní zkušeností prostě musí vědět, že se nedají ekonomicky obhájit.

V prosazování jádra není ČSSD sama, ale relativním nováčkům, jako je ANO, lze odpustit podléhání tradičnímu českému mýtu (natož Pirátům, úplným parlamentním kandrdasům). Nelze se jim divit. Stále do nás někdo hučí, že tady to jinak nejde, protože máme zcela, naprosto, ba lautr odlišné podmínky jako sousední Německo. Proto si počkám, co budou říkat, až si k tomu čuchnou detailněji.

Program Hnutí ANO s jádrem počítá. Výslovně slibuje „připravit podmínky pro další výstavbu jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně“. Není to náhodné, úvahy o jádru rozsáhle rozvíjí také Babišova kniha O čem sním, když náhodou spím. Autor se pokouší o vizi Česka do roku 2035, inspirovanou - nikoliv věcně, ale odhodláním - Janem Antonínem Baťou a jeho legendární Republikou pro 40 miliónů.

Babiš (s plejádou odborníků, kteří mu s tímto velice zajímavým prognostickým dílem pomáhali) v knize předpokládá, že „až polovinu energie nám vyrobí silné jaderné elektrárny. Možná jedna, možná dvě. To je první opora naší soběstačnosti. Tu druhou polovinu vyrobíme lokálně, a to je energetická revoluce.“

„Budeme energeticky soběstační. Absolutně,“ zdůrazňuje Babiš. Soběstačnost a decentralizaci („živý venkov“) vyžaduje i z hlediska národní bezpečnosti. Takhle vypočítává hlavní složky naší odolnosti vůči vnějším tlakům a krizím: