Další kolo primárek Demokratické strany, které zahrnovalo i průmyslový stát Michigan na americkém Středozápadě, potvrdilo trend, zahájený před týdnem, že teď se to sype na hromádku bývalého viceprezidenta Joe Bidena. Je reprezentantem hlavního proudu ve straně, establishmentu. Tedy těch, kdo by byli ohroženi, kdyby vyhrával senátor Bernie Sanders, který sám sebe označuje za socialistu.

Sanders vedl v průzkumech ještě na konci února, a zdálo se, že drtivě, někdy i dvojnásobkem podpory ve srovnání s Bidenem. Pak však začali odstupovat kandidáti z tábora „umírněných“ a přesouvat svoji podporu k bývalému viceprezidentovi, jehož popularita se odvíjí hlavně od jeho bývalého šéfa Baracka Obamy. Platí to především na černé voliče, kteří mají Obamu za svatého. A tak tam, kde bylo dostatek nostalgie po bývalém prezidentovi, Biden nemusel dělat nic – a taky nic nedělal. Vyhrával i ve státech, kde se nezúčastnil ani jednoho volebního shromáždění a neměl ani štáb.

Nedělat nic je zřejmě Bidenova nejsilnější stránka, protože když mluví, zapomíná, plete si matku se sestrou, zamotává se, čiší z něj, že někdejší síly už jsou pryč. Stejně starý Sanders vypadá mnohem energetičtěji, a tak vkládá naděje do nedělní televizní debaty ve Phoenixu, kde to konečně bude jeden proti jednomu. Na Bidena zatím nikdo neútočil, v první užší velké debatě se všichni koncentrovali na palbu do tehdejší favoritky senátorky Warrenové, v druhé debatě před superúterým se zase šilo do Sanderse, který byl momentálně vepředu. Od té doby jedou média (s výjimkou The Nation a dalších levičáckých zdrojů) v duchu „Sanderse nikdy“.

Prudký obrat ve prospěch Bidena tedy může znamenat, že Sandersovy naděje jsou u konce – a s ním i těch, kdo volají po všeobecném zdravotním pojištění, zrušení studentských dluhů a zavedení bezplatného vysokoškolského vzdělání, po podstatně vyšší minimální mzdě nebo velkém programu klimatických opatření připomínajícím New Deal prezidenta F.D. Roosevelta. Sandersův tábor se s tím začíná smiřovat, aspoň podle stále častějších konstatování, že úspěch byl už to, že se dostali až sem. Ale stejný sled událostí může znamenat i to, že rychlý zvrat je možný.

Sandersova kampaň byla postavena na mobilizaci dřívějších nevoličů, zabírá mezi mladými, španělsky mluvicími, v řadách dělnických profesí. Teď, když se zdá být oslaben, tak i New York Times o něm začaly psát objektivněji a popisují „třídní boj“ uvnitř Demokratické strany. Hlouběji se však věnují Sandersově technice volebního boje v londýnském Guardianu. Jejich autor George Monbiot již dříve zpracoval zkušenosti z roku 2016 do mobilizační knihy Out of the Wreckage – A new politics for an age of crisis (Verso, London 2017). Monbiot považuje Sanderse za jednoho z těch, kdo může nabídnout nová východiska z krizového rozvratu (jak chápe současnou epochu).