Zatímco premiér Petr Fiala srší na konferencích vizemi, lišícími se od těch letitých tím, že to slíbuje teď, ve sněmovně se projednává ozdravný balíček, po kterém se z dalších domácností stanou nebožáci. A následovat bude projednávání státního rozpočtu, který orve všechny, aby bylo na rozhazování při nákupu stíhaček, plynovodů, jaderných elektráren a dalších vládních hobby.

Jako lehké pošimrání do toho přistála zpráva Českého statistického úřadu, že průmyslová výroba dále klesá a stejným tempem klesají i zakázky. Není to o moc, výroba o 2,8 procenta a zakázky o 3,0 procenta, ale problémem je, že to jde dolů a míří to tam furt. Uvedená čísla naznačují, že když se budeme odmítat přizpůsobit a budeme chtít pokračovat v energeticky a materiálově náročných oborech, které navíc nemáme pod kontrolou, pes po nás neštěkne.

„Pokles zakázek pokračoval v chemickém průmyslu a výrobě základních kovů, hutnictví a slévárenství. Hodnota nových zakázek vzrostla pouze ve výrobě motorových vozidel (částečně vlivem nižší srovnávací základny), ostatních dopravních prostředků (díky uzavření dlouhodobých zakázek ze zahraničí na městská kolejová vozidla) a mírně také ve výrobě elektrických zařízení a ve farmaceutickém průmyslu,“ upřesňuje zpráva ČSÚ.

S tímhle ozdravný balíček nic neudělá. Pokles zakázek znamená pokles příjmů, a to nejen výrobců, ale také domácností, spotřeby, DPH. Větší výpadek příjmů znamená vyšší zadlužení. Tahle sekera také zatíná do krve. Dokonce i nejlepší ministr financí vesmíru Miroslav Kalousek upozorňuje na dramatický růst nákladů obsluhy státního dluhu, který má letos dosáhnout 95 miliard korun (to jsem ani netušil!). Cifra, která naskočí, je stejná jako to, co teď chce vláda vyždímat z bezmocných občanů.

Jak jsme se do té situace dostali?