Byl jsem student, v půli šedesátých let, a tak jsem si za uši připsal ještě další důležitý pokyn, že tato kniha – pokud ji seženu - patří do stejné přihrádky jako Haškův Švejk.

I po půlstoletí se mi ta chvíle okamžitě vybavila nad zprávou, že v prvních dnech roku 2012 se život Josefa Škvoreckého uzavřel. Dožil jej v Torontu, v Kanadě, kam odešel po porážce Pražského jara, aby to nevzdal. Nakladatelská práce, kterou pak odvedl pro českou literaturu v „osmašedesátnících“, tedy Sixty-Eight Publishers, kde vyšlo 227 titulů, je srovnatelná s tou spisovatelskou.

Po roce 1968 jsem viděl Škvoreckého v reálu jen jednou, ve velkém stanu na velvyslanectví ve Washingtonu, který bylo nutné narychlo vztyčit v únoru 1990, aby bylo kde přivítat smetánku českého exilu v Americe. Bylo to u příležitosti první zámořské cesty prezidenta Václava Havla. Lidé mně známí jen ze samizdatu a zasutých vzpomínek stáli ofrakovaní v dlouhé řadě za sebou, postupně vyslechli obřadné vyvolání svého jména, udělali pár prkenných kroků, a pak se změnili a objali se s českou delegací jako staří kamarádi, aby si užili té neuvěřitelné chvíle. Tak to prožila i dvojice Josef Škvorecký a Zdena Salivarová.

Idylka ve Washingtonu však neměla univerzální charakter. Na kanadské zastávce Havlovy cesty proběhlo setkání s emigrantskými organizacemi tehdejšího Československa a z tohoto shromáždění Havel odešel otřesen. V Kanadě žilo hodně těch, kdo odešli nikoliv po roce 1968, a dokonce ani po roce 1948, ale ještě dřív, po pádu Slovenského štátu - a jakoby se z oné doby nedokázali vyprostit. Na setkání se křičelo, vypukly hádky, skončilo to nijak. Přehlušily to však jiné události a v tisku to zaniklo. Tam tedy byl jiný exil, a hned si vzal hlavní slovo. V prvních okamžicích nové svobody lezl z lahve džin, kterého pak užaslý svět spatřil nejprve v pomlčkové válce a potom v rozdělení Československa.

Když jsem pak v Praze četl po létech Zbabělce znovu, uvědomoval jsem si nadčasovou hloubku tohoto textu. Škvoreckého téma zbabělosti dostalo spoustu nových podob. Nikoliv v tom smyslu, jak je vnímal on, v ironickém pohledu na hrdinskou křeč v situaci, kdy už o nic nejde. Studie, která se mi shodou okolností dostala v těchto dnech do rukou, ukazuje, jak Škvoreckého zbabělci začali být v následujících letech postrkováni na opačnou stranu barikády.