Česká národní banka hledí s rostoucím podezřením na astronomické dluhy Fialovy vlády, protože to jsou zároveň nekryté peníze, které se pouští do oběhu. „Bankovní rada konstatuje, že podmínkou dlouhodobé cenové stability jsou zodpovědná rozpočtová politika a umírněný mzdový vývoj. Cesta k dlouhodobě nižší inflaci tedy vede i přes snižování deficitu státního rozpočtu,“ uvádí ve zprávě po červnovém zasedání.

Jinou věcí je, že další státní peníze se vyhodí za nesmysly, jako jsou americké stíhačky, které jsou pomalejší a méně obratné než švédské gripeny, a proto jsou také přiměřeně dražší. K vládnímu úspornému balíčku se nemá cenu vyjadřovat, což byl ostatně i postoj ministrů, když se teď projednával ve vládě. Počkají si prý na sněmovnu, jestli někoho něco napadne. Pesimisté tvrdí, že už to horší být nemůže, ale optimisté neztrácejí naději, že se to dá ještě nějak dorazit.

Nepřehlédněme však, že ČNB nezapomněla sáhnout i po osvědčené radě horního jednoho procenta, že ti pod ním by se měli ozdobit mzdovou skromností. Těžko to někam zařadit. Vždyť jestli zatím něco inflaci brzdilo, tak to bylo zaostávání mezd za cenovým vývojem. Reálné mzdy, peníze na pásce mínus dražší účty za všechno, už klesly zhruba o čtvrtinu, jako kdyby zemi drancovali Hunové. A to jsme před inflací začínali na třetině německých mezd. Jestliže je česká inflace dvakrát rychlejší než německá a počítáme s její úporností, která jentak neochabne, znovu se propadneme od dosažené úrovně. Výzva k mzdové „umírněnosti“ je jaksi mimo mísu.

Kdo tedy může za rekordní inflaci - ceny, nebo mzdy? Zajímavý vhled do toho vnesl web Patria.cz. Informuje o blogu trojice ekonomů z Mezinárodního měnového fondu, podle kterých za vysokou evropskou inflací dnes skoro z poloviny stojí rychlý růst zisků podniků. Počítají to na celé ekonomice, nejen na spotřebitelských cenách. Takový cenový vývoj vyjadřuje ukazatel „deflátor“. Teď by byl výmluvnější „inflátor“, ale jde o univerzální ukazatel cenového vývoje všech transakcí v ekonomice, který se používá při odhadech HDP, a při případném poklesu cen jen obrátí znaménko. V Česku v prvním čtvrtletí celkový deflátor HDP vzrostl o 12,2 procenta.  

Zmíněná trojice ekonomů z MMF se zabývala evropským deflátorem a rozložila příspěvky k cenovému vývoji do čtyř kategorií – ceny dovozů, daně, zisky a mzdy. A potvrdila to, co víme všichni, že inflaci spustily “inflační vlny“ cen dovážené energie a dalšího základního zboží. Podnikový sektor na to rychle reagoval tím, že začal přenášet vyšší ceny vstupů na spotřebitele. Zvedl ceny o to, oč byly vstupy dražší, nebo taky o víc.  Podařilo se mu zachovat dosavadní ziskové marže, v některých případech je dokonce zvýšit. Příspěvky zisků k inflaci v Evropě tak do druhé poloviny roku 2022 narůstaly.