Sněmovna nestíhá. Konec roku se blíží, a to je pekelný předěl, jaký před Kolumbem představoval okraj ploché země, za kterým se zřítíte do hlubin bez možnosti návratu. Všimněme si třeba rizika nezabrzditelného růstu poslaneckých a ministerských platů, pokud se nepodaří konec roku nějak legislativně odsunout. Nedivme se, že v takové atmosféře je schválený pořad 119. schůze Poslanecké sněmovny plný předloh, které svou naléhavostí vytlačují jedna druhou.

Co dřív? Bez čeho se opravdu neobejdeme? Důchody už se podařilo zrušit, tam by to mohlo zadrhnout jen v Senátu. Ale co by to bylo za Vánoce, kdyby měly být bez zvýšení televizních a rozhlasových poplatků?

A teď k tomu naruší hladký chod našeho nejvyššího zákonodárného sboru svrhávání jeho předsedkyně Pekari-Adamové. Odehraje se na zvláštní schůzi na návrh opozice, protože paní předsedkyně prý na svou funkci nestačí. To je opravdu hloupý argument. Chceme se pustit do srovnávání, kdo ano? Bude se hledat, kdo stačí? A jak by se řešila jednání sněmovny, kdyby slabší kusy skončily v Bohnicích pod uzavřením? A jak potom naložit s přítomností zástupců vlády?

Zabije se čas pro schválení státního rozpočtu iluzorních příjmů. O výdajích víme, ale kde na ně vzít? V pohádkách je to snadné, řekne se: „Oslíčku, otřes se!“. Ne že by se to nedalo vyzkoušet, o osly nemá naše reprezentace nouzi a jistě by se našel někdo, kdo by s nimi rád zatřepal. Třeba zadarmo, takříkajíc brigádnicky, kdyby se ukázalo, že je to jediná cesta, jak udržet zemi nad vodou.