Konec světa se nekoná. Zátěžové testy (stress test) pro 51 největších evropských bank se 70 procenty bankovních aktiv EU dopadly celkem dobře. Systém se nezhroutí. Musíme se spokojit se sadou jiných krizí – teroristi, brexit, Ukrajina, Sýrie, Turecko, americké volby, oteplování, deflace…

Smyslem zátěžových testů pilířů evropské bankovní soustavy bylo vyzkoušet, co by se stalo, kdyby ekonomika tři roky nešlapala, dlužníci se dostávali do problémů, vyšší riziko si vyžádalo větší rezervy a banky to musely se svým kapitálem ustát. Výsledkem testu je pak číslo, které napovídá, jaký by byl výsledný stav bankovního kapitálu ve srovnání s regulatorními požadavky. Do hledáčku se tak dostaly banky, které by za těchto okolností spotřebovaly kapitál až pod úroveň vyžadovanou regulací, nebo by se dokonce mohly dostat do mínusu a zkrachovat.

Když se to napíše takhle, zní to hrozně dramaticky, ale ve skutečnosti jde jen o samá „co by, kdyby“. Evropský bankovní úřad EBA, což je metodologické centrum bankovního dohledu v Evropském systému centrálních bank, se uvedenými zátěžovými testy pokoušel zjistit, jak by banky dopadly během tří let nepříznivého vývoje hospodářství, aniž by na to nějak aktivně reagovaly. Takové blázny ale v bankovnictví nehledejte. Uvedené hypotetické podmínky měly být podnětem, aby ti, na koho to může obzvlášť dolehnout, naopak něco udělali dřív, než bude pozdě. Z tohoto hlediska je výsledek doporučením, zatímco od hodnocení bank (sdělení, zda uspěla, nebo neuspěla) se upustilo.