Martin Wolf, vedoucí ekonomický komentátor listu Financial Times vyjadřuje obavu z toho, co přinese nástup Donalda Trumpa, brexit a posilování nacionalistických a xenofobních nálad v Evropě. Varuje před zásadní změnou, která je na cestě. Jenže pokračování dosavadního trendu hyperglobalizace a narůstání nerovností bylo také neudržitelné.

Zásadní příspěvek Martina Wolfa v rubrice Globální politiky se orientuje na podobné problémy jako třeba čerstvé číslo dalšího renomovaného zdroje, zahraničně politické revue Foreign Affairs, která má na titulní stránce montéra hrabajícího se v ústrojí rozhašeného světa. Nefunguje? Co víme o budoucnosti mezinárodního systému? Jaký bude Světový řád 2.0?

Než oba autory pustím ke slovu, popišme základní situaci. Největší slabinou globalizace je skutečnost, že moc nadnárodních korporací přerostla síly jednotlivých států, tedy aspoň těch menších. Vzniká tak spor, zda chránit občana, což je úkol státu, nebo „trh“, který jednou nabízí tvář spotřebitele a jindy mnohem mocnějšího vlastníka a akcionáře. Lze na to reagovat bezmocným panáčkováním před korporátními zájmy, nebo pokusem poměr sil obrátit. Zemi jako Česko mělo situaci usnadnit členství v EU, ale to také panáčkuje. Naštěstí si však svou kritickou situaci začíná uvědomovat, protože v demokracii nelze zabránit, že občan přecejen čas od času dostane slovo. Pokud připustíte, aby se občané rozzlobili do běla, mohou se ve svých závěrech mýlit, jako třeba s brexitem, ale systémem otřesou.

Představu Světového řádu 2.0 předkládá Richard Haas, prezident Rady pro mezinárodní vztahy CRC, jednoho z nejvlivnějších think-tanků USA a vydavatele Foreign Affair. Měl by spočívat na dohodě o společných pravidlech, jejichž základem je „suverénní odpovědnost“, povinnost státu tváří v tvář terorismu, selhání (u sousedů), stejně tak v oblasti klimatických změn, zdravotních hrozeb, kybernetické bezpečnosti, všeho, co překračuje hranice. Je to něco jiného než Světový řád 1.0, který byl postaven na ochraně individuální suverénní státní moci.

Nový koncept zahrnuje právo na obnovu pořádku, preventivní údery, zdůvodněné jednostranné akce. Jakýkoliv světový řád bude omezovat Spojené státy, píše autor, ale okamžitě zmiňuje jejich „zvláštní roli“. Je to vlastně pokus definovat budoucnost zabetonováním současnosti. Výraz touhy po zachování americké hegemonie i v čase zásadních změn poměru sil.