Osolili nám to (posypovou solí) dokonce i Poláci, kteří se naopak zlepšili a už jsou o dvě místa před námi. Výsledek našich pravicových vůdců, kteří nevynechají jedinou příležitost, aby nepoučovali Brusel, Berlín, Moskvu, Peking a všechny ostatní, lze charakterizovat jako ostrý závod v horší části pole. Už druhým rokem dýcháme na záda ustupujícímu Kazachstánu. Nic není ztraceno, ale jestli tohoto stepního soupeře zvládneme, abychom si dali do znaku místo lva velblouda.
http://www.imd.org/news/World-Competitiveness-2013.cfm
Těžko hledat výmluvnější čísla. Kdekdo umí číst, v tom jsme jednička mezi posuzovanými 60 zeměmi, které švýcarský manažerský institut IMD pravidelně řadí do světového žebříčku konkurenceschopnosti. Přesto držíme hubu, a tak jsme 2. podle minimálního počtu prostávkovaných dní. Nebráníme se, přestože jsme braní na hůl, pokles reálných výdajů domácností nás řadí na čtvrté místo od konce. Vrtí se jen zaměstnavatelé, kteří musí hradit výpadky pojištění za OSVČ a státní pojištěnce, a proto platí jeden z nejvyšších příspěvků na pojištění na světě (jsou šestí od konce tabulky).
Založit firmu je těžké a zdlouhavé (obě pořadí jsou 50). Všechny ukazatele efektivnosti státní moci jsou hluboko „v tabáku“, jak by řekli cyklisti (nad 40). Se schopností záměry realizovat, postupovat transparentně a neúplatně vláda vlaje v poslední čtvrtině (45 – 49). Lze se divit, že ekonomika je ochromená? S loňským poklesem jsme na 53. místě podle ekonomické výkonnosti. A je skoro zázrak, že celková konkurenceschopnost ČR šla dolů jen o dvě příčky na podprůměrné 35. místo. Je to už čtvrtý pokles v řadě - od roku 2009 jsme propadli o šest míst.
Tři stovky kritérií
Žebříček IMD je to nejpropracovanější a v mezích možností „nejvědečtější“ ze všech podobných pokusů. Někde rozhodují o pořadí holá čísla (úrokové sazby, státní dluh, HDP), jinde se vychází z dotazníkového šetření u podnikatelů a manažerů v národních ekonomikách (hodnocení hospodářské politiky, úřadů, kulturních podmínek). Pozici České republiky tak nakonec tvoří součet bodů podle tří stovek kritérií seskupených do čtyř okruhů – hospodářská výkonnost, efektivnost vlády, efektivnost podnikatelského sektoru a infrastruktura.
V publikaci s výsledky všech 60 zemí je kapitola o České republice uvedena jakousi vizitkou pro mezinárodní partnery a investory. Představuje ji sada výzev:
· Hospodářství: Zkrotit korupci, stabilizovat domácí poptávku
· Mezinárodní vztahy: Najít konsensus k evropské integraci
· Politika: Stabilizovat politický život a zvýšit akceschopnost vlády
· Domácnosti: Zkultivovat a ujasnit podmínky pro exekuce, pohnout s finanční gramotností
· Společnost: Míra účasti ve druhém pilíři, potřeba zlepšit školský systém
Je to celkem výstižný výběr, jen fiasko penzijní reformy bych nebral jako výzvu, ale jako fakt.
Českým partnerem žebříčku IMD je think tank IDEA, který vede na CERGE-EI profesor Columbia University Jan Švejnar. Jejich komentář je opatrně kritický.
Poukazují na vliv pokračující recese, ale i přetrvávání tradičních slabších stránek české ekonomiky, které byly zmiňovány již v předchozích letech: vysoké příspěvky zaměstnavatelů na sociální zabezpečení, korupce a byrokracie, nedostatek transparentnosti a stability v hospodářské politice, problematický systém hodnot a preferencí manažerů i běžné populace. Jako pozitivní vyzněla otevřenost ekonomiky, sociální stabilita a koheze nebo vysoká finanční stabilita.
Kdo je na tom hůř?
Martin Tlapa, poradce premiéra pro otázky mezinárodní konkurenceschopnosti, jinak rozumný mladý muž, nenašel lepší komentář, než že jiní jsou na tom ještě hůř.
http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-59968420-cesko-se-propada-v-konkurenceschopnosti-jinde-je-jeste-hur-utesuje-se-vlada
Nepochybně měl na mysli Itálii a Španělsko, zmítané finanční krizí a s „jižní“ nálepkou na čele. Nicméně když se v některém dílčím ukazateli plouháme v řádu 50 a níže, těch, kdo jsou na tom jsou hůř, ani moc být nemůže. Mimochodem, poslední není Řecko, to je na 54. místě. Za ním je ještě Rumunsko, Jordánsko, Bulharsko, Chorvatsko, Argentina a Venezuela (nepopulární v řadách byznysu spíše svým odlišným hospodářským modelem).
Detailní pohled na jednotlivé ukazatele je nejzajímavější, ale na internetu jej bohužel nenajdete, je to placená služba. Pokusím se tedy reprodukovat aspoň některé důležité údaje z papírů, které mám na stole.
Ekonomika
Domácí ekonomika je jedna velká bída, nicméně slušně (16) je hodnocena z hlediska vysokého podílu úspor na HDP (skoro třicet procent). Ovšem když to zkombinujeme s chronicky nízkou mírou fixních investic, vidíme spíše obavu, než potenciál. Nebezpečná je malá odolnost ekonomiky vůči hospodářskému cyklu, kde míříme podle žebříčku do nejzranitelnější čtvrtiny peletonu (45). Ukazuje to na jednostrannost zahraničního obchodu (47) a vysokou dovozní náročnost ekonomiky (48). Směnný kurz koruny je vnímán jako spíše proexportní (17).
Mimořádná je také závislost na přímých zahraničních investicích. Čistá pozice – oni investují u nás, my v zahraničí – je jedna z nejslabších vůbec (56), což jen pozice kolonie.
Peníze
Česká vládní zadluženost není nejhorší (20), ani nejdražší (17). Z jiného dokumentu, kterým je poslední hlášení ministerstva financí do Bruselu o plnění podmínek nápravy rozpočtových schodků, víme, že průměrná doba do splatnosti českých dluhopisů je šest let a průměrné zúročení asi 3,5 procenta. Riziko je jinde – nevyrovnaný systém sociálního pojištění (54) a z toho plynoucí extrémní nálož na zaměstnavatele (54). Tady jsme jedni z nejhorších na světě. Asi jenom vláda to vnímá jako podporu podnikání.
Velice nízké reálné zúročení českých krátkodobých peněz má špičkové pořadí (3), ovšem věcně je to nesmysl. Reálný úrok je záporný, pod mínus třemi procenty, což ukazuje odtrženost bankovního sektoru od reálné ekonomiky – tyto peníze se s cenami v reálném světě nepotkají. O tom, že z těch nízkých úroků nikdo jiný než banky nic nemá, svědčí vysoký rozdíl mezi mizivým zúročením úspor a vysokým úročením úvěrů, které přesahuje pět procent a řadí nás na drsné 46. místo. Když pak podnikatel odečte i vysoké náklady na korupci (46), má po vyskakování. Kdo si chce stěžovat, ať se nejprve podívá na pořadí české justice podle férovosti přístupu (39).
Držíme
Celková atmosféra ve společnosti není tak špatná, byť výhody tohoto stavu lze uplatnit jen v některých situacích. Stačí porovnat nepatrnou míru sociálních konfliktů, měřených prostávkovanými dny na tisíc obyvatel v průměru posledních tří let, kde jsme na 2. místě žebříčku. A pak údaj, který se týká reálného růstu celkové produktivity na zaměstnance, kde se naopak propadáme na 52. místo. Hrozné? Ne vždy. Znamená to nevyhodit zkušeného chlapa, i když momentálně zakázky nejsou. Nebo rozumně přidat na mzdě, i když to drhne. Tak bych to aspoň hodnotil s růžovými brýlemi na nose, vida ochotu sociálních partnerů k dohodě. Skeptik řekne, že se dost krade a spoléhá se na cinknutý bankrot.
Méně než jiní trpíme „odlivem mozků“ (12), kvalifikovaný pracovník se obvykle dá sehnat (22). Pokud nám nezáleží na finanční zběhlosti, tam je to slabší (42). Finanční a bankovní regulace je velmi dobrá (11), míra rizika nízká (13). Ani zadluženost podniků není nejhorší (18).
Pověst
Slaboučká je burza, která se řadí podle počtu kotovaných titulů na děsivé 57. místo. Jak ostatně ve středu zaznělo nad propadem objemu obchodů – zralá na zrušení.
Smutný je pohled do té části tabulky, kde jsou posuzovány kulturní složky podnikání. Pověst manažerů je hrozná (50), stejně tak pověst reforem na veřejnosti (51) a hodnot, kterými se podniky řídí (49).
Sítě
Infrastruktura pozici ČR značně vylepšuje. Hustá síť železnic (3) a silnic (12) je na první pohled vidět, avšak důležitá jen i spolehlivost budoucích dodávek energie (8) a vody (16). Strašné jsou telefonní tarify (52) a efektivnost spolupráce soukromého a veřejného sektoru v oblasti technologického rozvoje (57). Zřejmě jde o Opencard, IZIP, registry a další diletantské vylomeniny za miliardy. Nepříjemné je celkově nízké hodnocení informačních dovedností (45) a pokrytí rychlým internetem (45), přestože špičkových odborníků (bohužel nejčastěji v zahraničních službách) tu najdeme také hodně.
Společnost
Strašení vysokým počtem důchodců je zbytečné, poměr závislých (osoby pod 15 let a nad 64 let vůči počtu osob v pracovním věku) je ve sledovaném souboru zemí z těch nižších (13).
S vědou a výzkumem je to rozporné. Celkové výdaje klesají všude, takže ty naše v poměru k HDP jsou relativně slušné (21). Jinou věcí je však nízké HDP… Teoreticky by i struktura školství odpovídala svým podílem přírodních věd a technických oborů (16), ale drhne to v „přenosu“ poznatků (41). To lze interpretovat tak, že není nikoho, kdo by mohl mít zájem. Jednoduchá práce se bez vědy obejde.
Za výhodu je považován vysoký podíl veřejných výdajů na celkových výdajích ve zdravotnictví (6). Budeme je potřebovat. České zákony na ochranu životního prostředí jsou vnímány jako překážka konkurenceschopnosti a podnikání (50), přestože z komínů a výfuků valí vysoké množství emisí uhlíku v poměru na jednotku HDP v dolarech (46. místo). Asi ne všude – celkové hodnocení kvality života v Česku figuruje mnohem výše než celkový rating, na 26. místě.
Jsou to holt paradoxy. Jako fakt, že v míře gramotnosti jsme číslo 1, ale v počtu žáčků na učitele, který je učí číst, jsme číslem 46. Pesimista by řekl, že horší to být nemůže, ale optimista vidí, že je tam ještě prostor. Poslední je až 60.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
