Koruna dostala milost, bouchla za ní vrata devalvačního lochu ČNB a od čtvrtka dýchá necezený vzduch. Či vlídněji – centrální banka sundala ruce z pák, kterými řídila klíčové ekonomické veličiny. Přepnula tak na autopilota v situaci, kdy nevíme, kde jsme a kam míříme. Když to dopadne dobře, bude to jen drahé, zaplatíme to my a vydělají v zahraničí. Když to dopadne špatně, definitivně nám ujel vlak s jádrem EU z eurozóny a zůstaneme trvale na evropské periferii.

Obavy, že koruna po propuštění začne jančit, se zatím nepotvrdily. Opatrně vyrazila domů, tam kam patří, k silnějším hodnotám. První procento, prvních 27 haléřů posílení už má za sebou. Hned první den se ukázněně posunula ještě o kousek dál, na 26,60 CZK/EUR, a protože vyšla z hladiny nad 27 korunami, celkové posílení činilo 1,7 procenta. Nabízí vám nějaká banka takovýhle úrok z úspor ročně? To jen, abychom si ujasnili, o čem tu mluvíme.

Osobně jsem ochoten věřit, že česká koruna se vrátí tam, odkud vyšla. Kdyby pokračovala v posilujícím trendu, který ji charakterizoval celou dosavadní historii před devalvačním spiknutím, čeká nás trendové posílení o deset a více procent, a to je úroveň, odkud už se dá vyhlížet v rozumném čase perspektiva eura.

Jenže my nevíme, kde jsme a kam míříme. Umělé podmínky zvýhodňovaly exportéry, aby mohli zlenivět, a znevýhodňovaly ty, kdo chtěli investovat do technologií, do lepší konkurenceschopnosti, než je podbízení cenou. Co tedy z toho devalvačního lochu vypochodovalo? Odpočatý junák? Polozdechlý mrzák?

I kdyby se předchozí trend naplnil, trend není zítra. Cesta vede močály, ve kterých bude rozhodně víc krokodýlů než v Brně. Intervence ČNB stály přes dva tisíce miliard korun. Pohyb koruny znamená, že tyto peníze začnou měnit majitele. ČNB kupovala za koruny hlavně eura, tím tlačila korunu dolů. Koruny se tedy hromadily na protější straně. Teď se tahle masa otáčí. Co to spáchá s měnovou stabilitou? Připomíná to pokus o stabilizaci počasí jaderným výbuchem.