Případ tajných státních mailů na soukromém účtu bývalé ministryně zahraničních věcí USA Hillary Clintonové postupuje podle příruček pro začínající scénáristy hororu: Vystupňujte scénu radosti a klidu, když tu náhle drápek bubáka pronikne ze skříně. Pozornému divákovi pomůže zraňující hudební motiv. Potom skříň zívne a děs valí ven. Když si polovina diváků nečurne, vraťte vstupné.

V polovině října měla Hillary Clintonová náskok nad Donaldem Trumpem přes 7 procentních bodů a začínala se rozcvičovat na oslavy. Soupeř byl omráčen deset let starou nahrávkou z televizního autobusu, když se vytahoval, že jako hvězda si může dělat s ženskými, co ho napadne. Štáb Clintonové po chlapských kecech okamžitě skočil a začal Trumpa mediálně osahávat naprosto všude. Najednou se zdálo, že od zítřka musíme hledat republikánského kandidáta ve zcela jiných kanálech než těch sdělovacích.

Ale pak se ozval onen zneklidňující zvuk, že manžel nejbližší asistentky bývalé ministryně je ještě větší prasák než kombinace televizní hvězdy s realitním magnátem. Kdyby ten trouba jen žvanil, ale on taky psal a fotil. A protože šlo o bývalého poslance a potenciálního kandidáta Demokratů na newyorského starostu, bystří diváci zneklidněli nad tou třaskavou směsí.

Policie pak skočila po prasákově notebooku a telefonu, a tím se znovu otevřela zdánlivě zapečetěná dvířka s bubákem. Asistentka ministryně mohla sdílet rodinou poštovní adresu, a tak i manželův notebook mohl obsahovat něco tajného. Respektive musel, protože jinak by šéf FBI neohlásil necelé dva týdny před volbami, že nalezený balík asi 30 tisíc mailů je třeba prozkoumat, zda nemá vztah k případům „nezodpovědného zacházení s poštou“ Hillary Clintonové.