Premiér je přesvědčen o své neomylnosti a pokouší se ovládnout amerického prezidenta zevnitř (zadní cestou). Rozjaření velitelé si chtějí zaválčit a ukázat, co dovedou. Právo kulhá na obě nohy. Zpravodajská služba podkuřuje politikům a říká jim, co chtějí slyšet, a politické vedení se hrne do invaze bez sebemenší představy, co bude potom.

Námět na vlasteneckou střílečku hollywoodského střihu, kde omdléváme hrůzou, než hloupý Honza (spíše statečný Johny) v poslední chvíli zakopne o správný modrý drát a zachrání lidstvo před mnohonásobným zaručeným zničením? Nebo plán spiklenců, kteří chtějí zneužít slabin našeho systému na probíhajícím zasedání NATO ve Varšavě? Nikoliv, jde o souběh okolností, které předcházely britské intervenci po boku Spojených států v Iráku, jak je vypočítává (jen jinými slovy) právě zveřejněná oficiální zpráva britské vládní vyšetřovací komise Johna Chilcota. Na internetu ji pak provází vlna komentářů, poukazující na tok, že rozvrat Blízkého východu, které války způsobily, vyvolaly uprchlickou vln, která vedla až k Brexitu.

Čtenářské komentáře mohou být přehnané, Brexit byl hlavně proti evropským migrantům a válka v Iráku není příčinou nadměrného zájmu „polských instalatérů“ o práci v Británii. Ale část pravdy hledejme i tady – lidé v Brexitu znechuceně reagovali na fakt, že jsou obklopeni systémem, ve kterém se bezostyšně lže. Živili se nadějí, že to snáze zvládnou, když setřesou svazující vnější rámec té lži. Jenže Chilcotova zpráva ukazuje, že Brity do té mizérie nezatáhl Brusel. Bylo to naopak. Britský premiér Tony Blair dělal všechno proto, aby šel zbytek Evropy a OSN do té Bushovy prolhané války za ním. Blair dokonce slíbil, že udělá, co Bush bude chtít, přestože k tomu neměl žádné demokratické zmocnění a ani vlastní spolehlivé informace, které by to ospravedlňovaly.