Kdybychom brali slova amerického prezidenta Donalda Trumpa, nejmocnějšího muže planety, vážně, moc si o nich nepočteme, protože bychom se tísnili ve sklepích, kde je mizerný signál. Přesto nepozorujeme oblohu s napětím, odkud to přiletí. To může mít jediný důvod - vážně se to brát nemusí. Také proto, že americký prezident není nejmocnějším mužem planety, a v tuto chvíli ani Washingtonu.

Ve Washingtonu není v toto chvíli nejmocnější nikdo, vládne tam pěkný chaos. Rozštěpeny jsou dokonce i jednotlivé strany, které se tradičně dělily o moc. Staré většiny, o které se to opíralo, už nefungují. Musí se tedy budovat většiny nové, ale aby někdo dokázal elektorát protivníka vybrabčit, musí do něj hučet opravdu naléhavě. Proto je tak nezbytné říkat věci, které nejsou myšleny úplně vážně. Člověk musí být opravdu hodně bezvýznamný, aby si mohl dovolit říkat, jak to opravdu je.

Nelze se divit, že Evropa začíná být znejistělá, zda si může dovolit pokračování protektorátu USA, který je pro mnohé pohodlný, ale nevypočitatelný. V odborných kruzích se říká nejistotě riziko. Stále víc je zřejmé, že protektorát, který je přežitkem z blokového rozdělení světa, definitivně zplaněl. I těm méně vnímavým to názorně potvrzují pokusy vnucovat dodávky amerického zemního plynu napříč Atlantikem jako nástroj snižování závislosti na nejistém cizím zdroji. Proto v Evropské unii ožily úvahy o federalizaci, jak je nacházíme i v poslední zprávě předsedy Evropské komise Jean-Clauda Junckera. Také za neobvyklou ochotou řady evropských členů NATO zvyšovat zbrojní výdaje tuším spíše perspektivu evropské armády, která by se dokázala odpoutat od americké kurately.

Jedině v takovémto rámci lze pochopit Trumpovy výkřiky z tribuny OSN, že „totálně zničí Severní Koreu“. Blíže podstatě věci je zjištění George Friedmana z Geopolitical Futures, že vývoj v Koreji se Trumpovi zcela vymknul z rukou. Je to prostě věc mimo jeho kontrolu. Nelze se divit. Trumpovo vyhrožování válkou severu znamená smrtelné ohrožení spojenců na jihu. Nabízí jim ohrožení stejně zničující, prožili v 50. letech minulého století, kdy za korejské války zahynulo deset milionů lidí. Ne-li víc, kdo by to počítal.