Francouzské předsednictví v EU má být plné dramatických překvapení, jak sliboval prezident Emmanuel Macron. Zatím to plní. V březnu nás čeká zvláštní summit k evropské bezpečnostní politice, která by měla prosazovat větší „strategickou autonomii“ EU, tedy menší otrocké podléhání zájmům USA. V květnu má vrcholit debata o budoucnosti EU, fakticky příprava pokusu o další posun ve federalizaci společenství, má-li být obrem nejen ekonomickým, ale i politickým. A nyní se dostává na přetřes záměr prosadit do evropských obchodních smluv „princip zrcadla“, který se týká zejména zemědělství a potravinářství.

Znamená to, že tyto smlouvy o obchodní a hospodářské spolupráci by měly od partnerů vyžadovat dodržování stejných enviromentálních a sociálních standardů, jaké platí v EU. Zda se to podaří prosadit, je jiná, ale racionalita návrhu je jasná - evropská snaha zabrzdit klimatickou změnu, oživit biodiverzitu, udržet sociální smír a ochránit zdraví obyvatelstva by neměla znamenat oslabení evropské konkurenceschopnosti. Teď se o tom mluví hlavně proto, že prezident Macron chce uklidnit vlastní zemědělce a potravináře, protože už v dubnu se mohou stát klíčovými voliči ve francouzských prezidentských volbách.

Jestliže však má být nastavováno zrcadlo druhým, měl by obstát i pohled zevnitř, tedy v některé z členských zemí EU. To pro nás může být docela tvrdé. Košatá debata o zemědělských dotacích Společné zemědělské politiky, která probíhala posledních pár let, sice přinesla menší posun k ekologizaci zemědělství, než se slibovalo na začátku, ale i tak se nám to zdá být strašně moc. A princip zrcadla může znamenat přitvrzení kontroly dodržování toho, čím se EU kasá před světem.

Nahlédnutí do takového zrcadla by bylo v bytostném českém zájmu, kdyby přibrzdilo bezohlednost našeho průmyslového zemědělství, které přináší katastrofální důsledky. Ve skutečnosti je vidí každý, problém je, jak nápravu prosadit. České zemědělské hospodaření těmi nejtěžšími stroji na největších evropských lánech a s vysokou podporou chemie především škodí půdě. Na první pohled je vidět její náchylnost k erozi, kdy to, co je na půdě nejcennější, odnese voda nebo odfouká vítr. Výraz „katastrofální“ odráží fakt, že vodní a větrnou erozí už je ohrožena prakticky veškerá česká orná půda. Ničení půdy je usnadněno také tím, že jí chybí dostatečný podíl organické hmoty.