Otrávené studně jsou oblíbenou taktikou ustupujících vojsk, jak to použili například Britové v Egyptě za druhé světové války, aby zpomalili postup podstatně silnějšího italského nepřítele. Válka je pryč, někdejší nepřátelé jsou dnes spojenci, ale jedy v podzemí hrozí nadále. V Senátu leží petice občanského sdružení Šumava nad zlato proti záměrům těžit zlato v oblasti Kašperských hor loužením kyanidem.

Předtím proběhl k tématu odborný seminář na půdě Poslanecké sněmovny, kde vystoupili také zástupci občanského sdružení Čechy nad zlato, zmobilizovaní úvahami o těžbě zlata v Mokrsku. Těžko si představit něco horšího:

„Odborníci se shodli, že hrozí ekologická katastrofa až evropských rozměrů, kdy mohou být arzénem a kyanidem uvolněným při těžbě zlata otráveny nejenom střední Čechy, ale pokud by se jedy dostaly do Slapské přehrady a Vltavy, zamořilo by to i další oblasti kolem Labe. Obyvatelům hrozí akutní i postupná smrt,“ uvádí zpráva v Parlamentních listech.

Detaily popsal docent Luboš Babička z České zemědělské univerzity, který pracoval i jako expert Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a stejnou věc měl na starosti i na Ministerstvu zemědělství. Když věc zmínil na Evropském úřadu pro bezpečnost potravin, odborníci se ptali, zda jsou čeští politici při smyslech, když zvažují faktickou otravu českých občanů.

Pokud jde o kyanid, šlo by to ráz na ráz: „Kyanid je rychlý zabiják, kdyby se uvolnil, budou lidé umírat hned.“ Horší je to s arzénem v hornině, která by se musela rozdrtit na pudr. Arzén by se poté uvolňoval s prachem do okolí. Vzdušné proudy by roznesly prachové částečky arzénu po středních Čechách včetně Prahy. Zdaleka by tedy nebylo zničeno jen Dobříšsko a Příbramsko. Zemědělská půda by byla nepoužitelná, povrchové a podzemní vody by byly otrávené. V okolí několika desítek kilometrů by byl ve vodě zahuben život. Arzén je navíc těkavá látka, mohl by se dostat do mraků a spadnout s deštěm na jiných územích ČR.

Zlaté vidiny mají i zahraniční společnosti, které se tu pokoušely dosáhnout povolení pro průzkum těžby břidličných plynů hydraulickým štěpením hornin, frakováním (HF), provázeným vháněním jedů například do podzemí Polické křídové pánve. Shodou okolností je tam zároveň obrovské ložisko nejkvalitnější pitné vody ve střední Evropě.

Jistě by se tam nějaký ten plyn našel. Lze si snadno představit, jak by to proběhlo. Plyn by odtekl trubkami, patřil by těžařům. Peníze by zmizely na zahraničních účtech, ty jsou taky jejich. Vybydlenou krajinu by tu nechali, ta je naše. Mohli bychom ji oplotit a vybírat vstupné na příkladu, jak se to nemá dělat.

Naštěstí se i tady probudili občané a výsledkem byla Koalice Stop HF, která získala podporu starostů a politiků a vytvořila si i vlastní vědeckou radu. Na demonstraci v Trutnově, která proběhla v rámci celosvětového dne proti hydraulickému štěpení 23. září 2012, se bojovalo proti podivnému souznění těžařů s tehdejším ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou. Pokoušel se frakéry uhnízdit v třikrát chráněném území (vodní zdroj křídové tabule, CHKO Broumovsko, národní přírodní památka Adršpašské skály) vyhlášením dvouletého „moratoria“, tedy čekáním na chvilku nepozornosti, kdy by jim něco nenápadně povolil.

Nejdrsnější řeč na demonstraci měl senátor Petr Pakosta, který připomněl, co se o frakování obecně ví – citací z wikipedie. Co se do podzemí vhání? Těchto chemikálií může být až kolem 600, řada z nich jsou kyseliny, toxiny, neurotoxiny, karcinogeny, rozpouštědla a různé nebezpečné látky pro člověka a životní prostředí, např. etylen-glykol, metanol, chlorovodík, formaldehyd a prvky jako olovo, uran, rtuť, radium. Po fragmentaci je zhruba polovina vyčerpána zpět na povrch, zbytek se dostává do podzemní vody, půdy, ovzduší…

„Dostat se k této informaci trvá jen několik vteřin. Jedná se tedy o informace, které MŽP má. Ba co víc, my víme, že MŽP má k dispozici studie, které škodlivost těžby břidlicového plynu v ČR metodou HF jasně prokazují. A co dělá ministerstvo životního prostředí? Nic. Tedy vlastně ne nic, ale svou pasivitou a laxností zcela zřetelně nahrává HF lobby. A jako dárek navíc, jako bonus, dává HF lobby dva roky na to, aby si připravila pole pro nový atak na naši krajinu, na naši vodu. Říkají tomu moratorium. Ve skutečnosti to má být šidítko pro nás a dva roky času navíc pro těžaře.“

To bylo. Připomínám to proto, aby bylo jasné, že rozhodnutí vládní koalice, jít od toho, bylo povzbuzeno silným občanským tlakem. Proto by bylo sebevražedné, kdyby se prosadily snahy některých velikánů, toužících umlčet občanská sdružení, zejména ta, která se orientují na ochranu životního prostředí. Divili by se, jaké mají špičkové expertní zázemí, a přitom svou chudobou prokazují, že nejsou v žádném lobbistickém nájmu. To se o úřadech vždycky říct nedá. Například odbor životního prostředí v Hradci Králové průzkum pro frakování původně povolil – přestože průzkum se liší od samotného frakování jen názvem.

Problém je v tom, že odborníci a úředníci, které si najímají mocné kapitálové skupiny, mívají jinou motivaci než lidé, kteří touží po tom, aby jejich kraj byl vhodný k životu i pro příští generace. Běžné je zamlčování podstatných souvislostí, co nejužší využití děravého práva, nebo přímo lhaní.

Nejnověji na to upozornil prestižní britský týdeník New Scientist, který popisuje pokusy, jak zkušenosti z frakování využít i při podzemním zplynování uhlí. Ani toto téma není v Čechách ničím akademickým, debatuje se na příklad o záměru australské společnosti Wildhorse Energy těžit takto uhlí na Mělnicku.

Pozoruhodné je, že v Austrálii zastánci frakování narazili. New Scientist popisuje osudy australské společnosti Cougar Energy, která se chystala rozjet komerční operaci podzemního zplynování uhlí (UCG) v Queenslandu. Tamější regulátoři naštěstí pozorně sledovali podobné pokusy všude ve světě, a když zaznamenali, že při USG ve Spojených státech došlo ke znečištění spodních vod benzenem, dožadovali se jasné demonstrace toho, že v Austrálii se nic takového nemůže stát. Místo toho roku 2011 zjistili, že také v Queenslandu unikl benzen a toluen do spodních vod, a tak zakázali další postup.

Nezávisle na tom vznikla UCG Association se sídlem v Británii, která začala sázet na zplynování uhlí v podmořských ložiscích u skotského pobřeží. Někde může jít o kombinaci těžby břidličného plynu a následného zplynování uhlí. Pokud jde o znečištění podzemních vod pod mořským dnem, prý by to nikomu nevadilo.

Ano, podzemní vody se mohou znečistit, začínají přiznávat frakéři a jak poznamenává New Scientist, odstupují od „ortodoxního narativu“. Tento elegantní obrat by se však dal přeložit do češtiny jednodušeji – předtím lhali. Zatím totiž tvrdili, že břidličné vrstvy s plynem jsou nepropustné. Cokoliv tam po těžbě zůstane, nic v okolí neohrozí. Teď už přiznávají, že je to jinak.

„Skála v nadloží bude narušena,“ říká jeden ze zakladatelů společnosti Five Quarter, která tu chce těžit. „Bude rozštěpena. Pokud byla neprostupná dříve, potom už neprostupná nebude. To je nevyhnutelné. Odhadujeme, že narušení se protáhne až 60 krát výše než je mocnost sloje.“

Doufejme tedy, že česká vláda své slovo dodrží a bude postupovat obdobně i v případech, které v programovém prohlášení nejsou výslovně zmíněny. Nejde o málo, jde o život.