Ze statistik analýz se dozvídáme, že:

Zanedbaná je zhruba polovina české ekonomiky – ekonomika domácích vlastníků – která od roku 1995 nevzrostla. Veškerý hospodářský růst tvoří firmy v zahraničním vlastnictví, z čehož plyne také odliv zisků do zahraničí v rozsahu 7 procent HDP ročně.

Také obrovské regionální rozdíly, ať už je měříme v příjmech na osobu nebo v různě pojaté kvalitě života, jsou dokladem toho, že ekonomický život je koncentrován jen do několika velkých center. Vesnice a malá města se změnily v pouhé noclehárny a ekonomickou poušť.

Zdálo se, že to jde i bez lidí. Avšak jednoduché průmyslové zemědělství, kdy jeden traktorista vystačí na tisíc hektarů, narazilo na environmentální limity. Podstatná část svrchní úrodné vrstvy půdy byla odnesena erozí, v půdě chybí organická hmota a vlastně jakýkoliv život. Poušť už přestává být pouhou metaforou.

Pokud chtějí lidé v této zemi přežít, musí přistoupit na šetrnější model, ale ten už je pracnější a lidi potřebuje. Bude potřeba půdu zatížit novými regulatorními povinnostmi. Možná už to pak nebude pro dnešní velkomajitele půdy tak lákavé a dají znovu příležitost těm, kdo v místě žijí. Nejvíc by pomohlo organické zemědělství, které obnoví vázání uhlíku a vláhy v půdě a stane se aktivním nástrojem pro zmírnění klimatických změn.