S trochou jedovaté ironie by se dalo říci, že se podařilo snížit odstup tradičně mizerných výsledků literární gramotnosti českých studentů a žáků od úrovně znalostí, které mají v matematice a přírodních vědách. Mizerie totiž dosáhla i tam. České školství je na sestupné dráze, ukázaly výsledky mezinárodního šetření PISA. V přírodovědné gramotnosti jsme 29., v matematické gramotnosti 28. a v té čtenářské či literární 30.

Výraz gramotnost vyjadřuje míru životní připravenosti studentů a žáků do 15 let. Ono dělení na děti různých kategorií je dáno složitostí naší vzdělávací soustavy, kde nalezneme studenty dvou druhů gymnázií, víceletých a čtyřletých, a středních odborných škol s maturitou, a vedle toho žáky středních škol bez maturity a deváťáky na základkách, kteří se nedostali nikam. Zjednodušeným testem byli pokropeni i nešťastníci stále jinak nazývaných pomocných škol. (ZDE)

Výsledky ukazují, že jsme na průměru až podprůměru v OECD. Tendence je sestupná. Došlo i na analýzy a pokusy zjistit, kde soudruzi udělali chybu. Oblíbená hláška spojená s představou zvadlé plastové lžičky je však vedle. Soudruzi měli lepší výsledky. Naznačuje to grafické znázornění výsledků postupných šetření, kde všude jsme níže, než jsme byli na začátku testování, které se postupně rozbíhalo v letech 2000 až 2006. Ještěže se předtím se neměřilo, jinak by to klesalo taky.

Současná podprůměrná matematická gramotnost našich dětí přitom kontrastuje se zjištěním, které mi před deseti nebo patnácti lety řekl v Izraeli americký ředitel pobočky významné nadnárodní technologické firmy – imigrantům z bývalých komunistických zemí dávám přednost, protože si odnesli ze školy vynikající matematické základy. O to se také dodnes opírá oblíbené lákadlo našich politiků pro zahraniční investory, že tu najdou levnou a vysoce vzdělanou pracovní sílu. Bývávalo. Už jen tu levnou…

Ještě výmluvnější je jiné mezinárodní srovnání z minulých dnů

Rozpad českého školství není až taková záhada. Rezort se tradičně považuje za pouhý hlas v koaliční vládě, u kterého se neposuzují výsledky, ale jen to, zda ministr správně zvedá ruku ve věcech, které jsou jeho straně libé. Slabost jeho postavení byla vždy patrná na rozpočtových preferencích, ze školství se nestřílí. V českých komentářích k výsledkům PISA proto najdeme pozoruhodnou větu, že jde o dobrý výsledek vzhledem k velice podprůměrnému financování. Ještě výmluvnější je jiné mezinárodní srovnání z minulých dnů, kde byly srovnávány znalosti dětí ve 4. třídě. Tady byli čeští žáčci nadprůměrní – ale jejich učitelé jsou nejvíce nespokojení se svým povoláním. A samotní žáci chodí do školy nejméně rádi ze všech. (ZDE)