Proto také Adolf Hitler, coby nástroj nadnárodního řízení v čele s britskými a americkými „elitami“, vyhlásil jako jeden ze svých hlavních úkolů boj proti bolševismu. Proto také měla válka proti SSSR vyhlazovací charakter. Německo mělo v důsledku první světové války mnoho omezení, včetně těch, která se týkala vojenského průmyslu. A tak se na přezbrojení německé armády podílely americké společnosti. Mnoho německých továren, včetně těch, které vlastnily americké koncerny, bylo už počátkem 40. let přeorientováno na výrobu vojenských produktů.

Ne nadarmo řekl při norimberském procesu obžalovaný Hjalmar Schacht, který byl za Hitlera prezidentem Říšské banky, jednomu americkému právníkovi: „Pokud chcete obžalovat průmyslníky, kteří pomohli Německu přezbrojit, musíte obžalovat sami sebe. Budete muset obžalovat Američany. Například automobilka Opel nevyráběla nic jiného než vojenské výrobky. Vlastnila ji vaše společnost General Motors.“

Americký kapitál v Německu

V polovině 30. let byly americké společnosti v Německu velmi aktivní a měly v této zemi více než 60 poboček. Americký kapitál ovládal přibližně 300 německých společností, včetně oceláren. V Německu byla postavena největší ropná rafinerie na světě, jejíž výstavbu financovala společnost Standard Oil, kterou vlastnil John Rockefeller. Netřeba dodávat, jakou roli hrála výroba ropných produktů v přípravách na válku! Rockefeller získal kontrolní podíl např. i ve společnosti IG Farben, dnes Bayer či BASF, která mimo jiné vyráběla Cyklon B. Americké koncerny pokračovaly v obchodování s německými společnostmi i po vstupu USA do druhé světové války proti Německu a jeho spojencům. Nadále spolupracovaly s nepřátelskými zeměmi – s Německem, Japonskem, Itálií, plnily objednávky svých německých partnerů a neštítily se dodávat jim strategicky důležité zboží.

Druhá fronta v Evropě