Čím dále tím více si připadám, že žiji ve Švejkolandu, popř. že „panstvo“ nám zpanštělo. Jedním z podnětů ke vzpomínání byl výrok předsedy vlády Andreje Babiše k záměru předsedy Senátu Miloše Vystrčila vydat se s podnikatelskou delegací vojenským letadlem na Tchaj-wan: „Ať letí linkou.“ Je kolem toho mnoho řečí o ohrožení rozvoje výhodných obchodních vztahů České republiky s Tchaj-wanem. Na druhé straně se rozbujelo poukazování na nevhodnost dráždění Číny, která na naše „námluvy“ s Tchai-wanem reaguje nevlídně. Místopředseda vlády Karel Havlíček dokládá škodlivost udržování vztahů s Tchai-wanem na příkladu Škodovky. Nezohledňuje přitom bouřlivý rozvoj čínského automobilového průmyslu, který již vstoupil do konkurenčního boje i na českém trhu.

Kupodivu nepřiměřeně málo se v této souvislosti mluví o tom, že pan předseda Senátu nedávno použil letadlo CASA k cestě na paralympiádu do Milánu. Ale vojenské letadlo má posloužit i k cestě malé vládní delegace na summit NATO v Ankaře, ačkoli by jistě bylo možné letět linkou. Chápu, že tato poznámka určitě pobouří všechny členy delegace (nepočítám s cestou pana prezidenta), ale jsa zaťatý potížista a občas i recesista, nermoutí mě to.

Vše, co se v poslední době odehrává kolem různých služebních cest ústavních činitelů, mi na pozadí mých vzpomínek připadá komické. Zvlášť považuji za trapné pochybnosti o vhodnosti účasti na summitu pana prezidenta Petra Pavla. Vyvolává je donedávna bezvýznamný úředníček Kanceláře prezidenta republiky a Institutu Václava Klause Petr Macínka, který jenž prezidentovi vděčí za své jmenování do funkce, o které si nemohl dříve nechat ani zdát.