Moje nedávné výtky vládě, že odmítá myslet na budoucnost, jsou částečně liché. Alespoň ministr průmyslu Jan Mládek, drcený tlaky uhlobaronů a zájemců o stamiliardové jaderné zakázky, zkouší zanechat trvalejší stopu. Uspořádal seminář o Průmyslu 4.0 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně a současně dal dohromady profesory, specialisty a manažery, kteří o tom něco vědí, aby do jara příštího roku předložili nějaký konkrétní návrh pro příslušnou národní iniciativu.

Základy jsou shrnuty do brožurky, kterou najdeme na webu MPO. Na dokumentu se podílel kolektiv autorů pod vedením prof. Ing. Vladimíra Maříka, DrSc., ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze a předsedy Výzkumné rady Technologické agentury ČR, píše se tam.

http://www.mpo.cz/dokument162351.html

Na obzoru je tak další průmyslová revoluce. Lidi vlastně nebudou potřeba, stačí, když systém vymyslí a vyrobí, připraví software, propojí všechna ta výpočetní a robotická zařízení, zajistí bezpečnost, vyškolí specialisty, zvládnou návaznosti s dodavateli a odběrateli, vyladí globální vazby a budou systém čas od času křísit a uvádět do chodu, případně rekonstruovat, až za půl roku zastará. To nás čeká po nástupu nové generace výrobních kapacit, jaké už pár let existují v USA, Německu, Japonsku, Jižní Koreji, na Tchajwanu a bůhvíkde ještě.

Perspektivy jsou tedy obrovské. Za vtipné považuji i chytlavé označení Průmysl 4.0, protože osloví i ty, komu nic neřeknou robotizovaná pracoviště tvořící výrobek samostatně podle jeho digitalizovaného virtuálního modelu. Vlastně se jedná o interakci virtuálních dvojčat, je tu virtuální dvojče stroje a virtuální dvojče výrobku. Tím je umožněna komunikace, a činností robotů se pak toto přesýpání nul a jedniček přenáší do reálného světa.