A v tom je nyní podstata sporu mezi vládou Alexise Tsiprase a zbytkem eurozóny. Dosavadní recepty vnucené Řecku „trojkou“ vedly k tomu, že podíl řeckého dluhu na HDP o polovinu vzrostl. Dluh se stal nesplatitelným. Proto Tsipras žádá snížení dluhu a navrhuje kroky k obnově hospodářského růstu. Jenže věřitelům možná jde hlavně o to, jak Řecko přinutit k privatizačnímu výprodeji.

Další definitivní datum, kdy mělo dojít k dohodě Řecka s věřiteli, padlo a dohoda stále nikde. V pondělí měla vláda Alexise Tsiprase předat seznam reformních opatření, kterými věřitelské země eurozóny podmiňují pokračování v pomoci. Zdá se však, že trvá zásadní spor nejen o to, co kdo udělá, ale dokonce i o to, co bylo dohodnuto na dramatické schůzce eurozóny 20. ledna, ze které tento úkol vzešel.

Vláda levicové Syrizy vnímá dohodu jako závazek nějak dospět ke stanovenému cíli, což podle ní znamená, že věřitelé dopadnou lépe, než kdyby se nedělalo nic, a Řecko se postupně – do deseti let – vymaní z osidel dluhů. Vedle toho Tsiprasova vláda dlouho odmítala vyjednávání s „trojkou“ věřitelských institucí, tedy společným týmem zástupců Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky a Evropské komise. Zkusila cokoliv jiného – jednat napřímo s ministry financí eurozóny, pak s jejich reálným šéfem, německou kancléřkou, nebo jen s Evropskou komisí, či jen s Evropskou centrální bankou.

Jedině ECB však Řecku vychází alespoň trochu vstříc, protože uvažuje ekonomicky. Ostatní partneři dali přednost politické kalkulaci, která má strach z rozkývání poměrů sil. Peníze jsou nástrojem moci a umožňují udělat ve fraku to, k čemu dříve bylo vhodnější obléknout brnění. Dokážou podmanit zemi a vynutit si pravidelný tribut, aniž by se na první pohled cokoliv stalo.

Rozpad tohoto nástroje přitom ohrožuje nejen podmanitele, ale také mnohé podmaněné. Kdyby se to Řecku povedlo vyhrát, ohrožuje i španělskou vládu, protože nabízí příklad opozičnímu španělskému hnutí Podemos, nebo italskou vládu, tísněnou radikálním hnutím Pěti hvězd. V Británii, v jedné z nejzadluženějších zemí Evropy, kde právě začala kampaň ke květnovým parlamentním volbám, by otřes tradičních hodnot zvýšil vliv levého křídla Labouristů a hlavně levicových skotských separatistů na úkor konzervativců a jejich propojení s City. A tenhle seznam může být dlouhý.