Možná, že nás velké banky nakonec nepotopí, ale ještě v minulých dnech se na to nedalo sázet. Finanční a kapitálové trhy zažily snad nejhorší start roku v historii. Propadaly se stejně prudce jako ceny s ropou. V minulých dnech se na chvilku vzpamatovaly, když přišly uklidňující zprávy, ale ve středu se začaly řítit dolů znovu.

Jak to souvisí? Je možné, že část toho, čemu říkáme – nejspíš mylně – ekonomika, je pod tlakem přebytku ropy a nedostatku nadměrných zásob ropných zisků, které roztáčely globální finanční kasíno a ždímaly z nás rentu. Jde možná o strategickou změnu, kterou nevyřeší nějaké to nadechnutí akciového trhu.

Lavinu strhy banky. Znovu se ukázalo, že příliš velké banky jsou zdrojem příliš velkých problémů. Začalo to obavami, že nebudou schopny zaplatit úroky z části svého dluhu, který používají jako součást kapitálu. Vysvětleme si to na případu německé Deutsche Bank ze skupiny těch opravdu největších na světě.

DB ztratila od srpna přes polovinu tržní ceny svých akcií, takže na tom byla téměř na chlup stejně jako ropa. Pokles ceny způsobily obavy, že metly, které se na banku snesly, mohou být nad její možnosti. Výraz metly je možná špatný, za mnohé si může sama, Přesto, vzrostly nároky na regulatorní kapitál, aby se potíže bank nemusely řešit za účasti veřejných peněz, a banka současně začala blednout po opakovaném pouštění žilou – sečetly se ztráty z finanční krize, k tomu lavina pokut za manipulaci s úrokovými sazbami LIBOR a za obchodování s Íránem, a v neposlední řadě bída, kterou plodí nulové až záporné úrokové sazby na obou březích Atlantiku a v Japonsku.

Požadavek na posílení kapitálové přiměřenosti řešily banky zvláštní formou dluhu, česky bychom řekli podřízenými nebo konvertibilními dluhopisy pro kapitálové kofinacování. Ve finančním žargonu se jim říká coco, množné číslo cocos, čili kokosy. Tyto dluhopisy nabízejí mírně lepší úrokové výnosy, ale jsou součástí toho, čím banka ručí za své obchody. Dojde-li k potížím, může banka zrušit výplatu úrokového kuponu, a kdyby bylo ještě hůř, vymění dluhopisy za akcie, což je předzvěstí toho, že z nich třeba nezůstane vůbec nic. Dojde-li ke krachu, akcie coby ručení vlastníků společnosti míří do propasti jako první.