Měsíc před koncem sezóny primárek, které mají pomoci najít finalisty souboje o Bílý dům, se situace znovu zkomplikovala. Donald Trump s převahou vyhrál primárky ve státě Indiana a je na nejlepší cestě získat potřebný počet hlasů k tomu, aby nominace byla jasná a nemohlo o ní rozhodovat vedení Republikánské strany za pomoci zákulisních čachrů. Jeho největší republikánský soupeř, senátor Ted Cruz na to reagoval odstoupením ze soutěže.
Zbývá už jen John Casich, guvernér ze státu Ohio, který se snaží zalehnout střílnu a sebrat alespoň nějaké ty hlasy, aby Trumpovu pozici zkomplikoval a mohl případně vystoupit z pozadí. Ale moc velké šance už mu nezbývají, i kdyby převzal hlasy všech, kdo mezitím odstoupili z boje. Trump může realisticky předpokládat, že do konce primárek nasbírá potřebnou absolutní většinu.
Za to na straně Demokratů se znovu vynořil socialista Bernie Sanders, senátor za stát Vermont, který v Indianě porazil Hillary Clintonovou a posílil představu, že tuto bitvu rozhodne až souboj 7. června v Kalifornii, kde je ve hře 546 hlasů. Sandersova aktuální ztráta je 290 hlasů. To by mohla nějaká ta další výhra a pomoc části ze 559 nevolených superdelegátů zalepit. Teď ztrácí Sanders i v průzkumech v Kalifornii, ale tak tomu bylo i před primárkami, které teď vyhrál v Indianě.
Pokud jde o samotného Trumpa, odehrává se to, co by sportovního komentátora přinutilo k výkřiku: Přepište dějiny! Pouze někdejší hrdina druhé světové války, velitel spojeneckých sil v Evropě Dwight Eisenhower dosáhl prezidentské nominace bez toho, že by předtím ve straně zastával jakoukoliv volenou funkci. S Trumpem je to přitom ještě vyostřenější. Je republikánem teprve od dubna roku 2012, předtím finančně podporoval kandidáty Demokratické strany, včetně své současné soupeřky Hillary Clintonové. A ke všemu narušuje i všechna politická tabu Republikánů, jako vztah k potratům, daním, mezinárodnímu obchodu nebo kontrole zbraní.
Co je vůbec nejzajímavější, za svou kampaň utratil nejméně peněz. Je to proto, že někdejší realitní magnát pak rozvíjel kariéru v televizní reality show a deset let ji moderoval na největší síti NBC. Proto bohatě využívá mediálního reflexu, který provází kontroverzní celebrity. Cokoliv zmíní, je zveličeno, zdůrazněno, pitváno a odsouzeno, což z hlediska nákladů na mediální kampaň znamená, že se o něm mluví zadarmo. Trump nemusel obvolávat televizní stanice a vyjednávat s jejich reklamními odděleními, štáby přijely samy. Jeho tvář z obrazovky neslezla.
Hillary Clintonová je také celebrita. Je to bývalá první dáma, a kdyby se probila do primárek jenom v této roli, mediální síly by byly možná vyrovnané. Ale její snaha o vlastní kariéru, neboť má stejné školy a - jak si myslí – stejnou úroveň politického myšlení a stejnou schopnost řešit komplikované situace jako její manžel, ji uvedla do pozice establishmentu. A establishment se musí o svou reklamu v médiích starat sám.
Přirozeně, že to nechrání před zdrcující kritikou. O bývalé ministryni zahraničních věcí se začínají rozvíjet především úvahy, které voliče děsí. Clintonová je vydávána za představitele neokonzervatismu, jakéhosi pohrobka politiky George Bushe, jen s tím rozdílem, že mnohem tvrdšího. Vyhlídka jejího návratu do Bílého domu vyvolává obavy z prudkého zhoršení mezinárodní situace. Byla to přece ona, kdo jednoznačně souhlasil jak s útokem na Irák, tak na Libyi.
Vypadá to jako záhada, ale neméně divoké představy Donalda Trumpa o roli americké síly příliš nevzrušují. Je to proto, že důraz jeho politik nebo jeho proklamovaných záměrů míří spíš k nápravě domácích poměrů v USA. Na to bude potřebovat peníze, které hodlá sebrat těm, kdo zatím vždycky jenom dostávali, to znamená velkému finančnímu kapitálu, zbrojařům, armádě. Nebo nadnárodním korporacím, které si zvykly neplatit doma daně. Neútočí ani tak na zaoceánské ďábly, jako na domácí nepřátele veřejnosti.
Rozhořčení americké veřejnosti nad situací, kdy nejmocnější jedno procento bezohledně diktuje podmínky, jako kdyby ovládalo válkou pokořenou zemi, je rozloženo napříč politickým spektrem. To znovu posiluje pozici Bernieho Sanderse, který je přesvědčen, že Clintonová nemá šanci Trumpa porazit, protože nespokojenost se sesype na jednu stranu. Naznačuje to vývoj preferencí v průběhu dubna, kdy se prudce snižuje náskok Clintonové nad Trumpem. V průběhu minulého roku už byly síly opakovaně vyrovnány. Zato v teoretickém volebním souboji Trum – Sanders je převaha jasně na straně socialisty.
Sanders je přesvědčen, že kdyby vyhrál v Kalifornii a minimalizoval odstup od Clintonové, získal by na svou stranu i hlasy pěti stovek superdelegátů. Zatím jsou započítávány na straně Clintonové, ale pravidla jsou nastavena tak, že tito volitelé mohou svoji přízeň kdykoliv změnit.
A tak vstupujeme do závěrečného měsíce, který možná bude nejdramatičtější. Zatím z toho sálá hrůza.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
