Jako by nestačil propad ceny ropy, který světovou ekonomiku pořádně rozkolísal. V úterý pokračoval sešup americké WTI na 54 dolarů za barel a evropské Brent na 59 dolarů za barel. Nízké ceny ropy ohrožují také navazující investice za neuvěřitelný bilion dolarů, odhaduje investiční banka Goldman Sachs, A teď začaly kvasit ekonomické sankce proti Rusku, které přidaly nakažlivou měnovou a bankovní krizi.
Na trhu s ruským rublem zavládla panika, všichni prodávají. Nezastavilo to prudké zvýšení úrokových sazeb ruské centrální banky z 10,5 na 17 procent, ohlášené uprostřed noci. Podle svědectví obchodníků, ruská centrální banka se pokusila zastavit pokles rublu také sérií intervencí, ale bezvýsledně. V pondělí byl dolar za 60 rublů, v úterý ráno už byl na 70 a mířil dál.
Panice se nelze divit. Jakmile se ceny rozjedou dolů, kdo prodá později, prodá hůř. Ruské státní dluhopisy už se nabízejí s výnosem přes 15 procent ročně. Ale to je výnos, který vzniká na sekundárním trhu, když se dluhopis přijatelným 5 % kuponem koupí hluboko pod cenou. Odtok kapitálu pokračuje, letos odešlo do zahraničí asi 135 miliard dolarů a tento odliv by měl podle čerstvého odhadu centrální banky (uvidíme, jak dlouho vydrží) pokračovat. Centrální banka má stále ještě asi 400 milionů dolarů rezerv.
Zvýšení úrokových sazeb má udržet peníze v bankách, ale ty se otřásají v základech, protože zahraniční dluh ruských bank a společností dosahuje podle Financial Times 600 miliard dolarů. Jestliže během půl roku dolar dvakrát zdražil, bude splácení dvakrát obtížnější. Ale i kdyby na splácení nikdo nepomyslel, dluh se bude obtížně refinancovat, protože západní sankce znemožňují ruským bankám a společnostem přístup na kapitálové trhy Evropy a USA. Proto to ohrožuje také evropské partnery těchto bank.
Divoké zprávy přicházejí i z Ukrajiny. Chevron ukončil průzkum břidličného plynu v potenciálních ložiscích na západě země. Předtím odešel Royal Dutch Shell, který se zajímal o ložiska na bojujícím východě. Zdá se, že končí pohádka o rychlém zbohatnutí Ukrajiny, která už se považovala za východoevropský Katar. Jenže tato pohádka stojí v pozadí mocenského boje v zemi. První tedy vystřízlivěly ropné firmy, když zjistily, že zásoby plynu zaostávají za očekáváním, jak ukázal průzkum v obdobných podmínkách v sousedním Polsku nebo v Litvě. A když přičteme propad ropy a navíc válku, kdy nikdo neví, co s ložisky bude, není na co čekat.
Ukrajinští občané se mohou z odchodu těžařů radovat. Přestalo hrozit frakování, kdy se ropa a plyn vyplachují z podzemí obrovským množstvím tlakové vody s rozpouštědly. Zahraniční investor si pak odveze ropu a plyn a místním obyvatelům zbydou jedovatá jezera odpadní vody. Ale pro ukrajinskou vládu je to rána, protože přichází o další možnost, jak odvrátit hrozící státní bankrot. Mezinárodní měnový fond ohlásil, že Ukrajina potřebuje dalších 15 miliard dolarů, aby finančně vydržela do konce příštího roku. Zaplatit by to měli její západní partneři, ale ti už naznačují, že sami nemají, a není ani záruka, jak by ty peníze dopadly.
A my můžeme začít počítat, kolik nás stojí pasivita, se kterou jsme přistupovali k rozpadu státní moci na Ukrajině a hromadám mrtvých v Kyjevě, kde to začínalo. Také krotké přikyvování k sankcím proti Rusku pomohlo rozjet proces, který dávno překročil jakékoliv rozumné cíle.
A je tu ještě jedno poučení. Rusko dostala do kleští jeho jednostranná závislost na vývozu ropy a plynu. Krize by mohla být užitečná, pokud poslouží jako doklad existenční nutnosti rozvoje zpracovatelských oborů. Sankce by to mohly usnadnit, nabídly ochranu před zahraniční konkurencí. To je vždycky vítaná pomoc v začátcích. Pokud to Rusové využijí, nakonec si dokážou sami vyrobit to, co by (od nás) museli kupovat.
Trh s ropou se třese, burzy se třesou, banky se třesou, měny se třesou. Těžko čekat, že nás se to netýká. Jde o teplo v zimě, o benzín v nádrži, o úspory v bankách. Čím méně budeme závislí na tom běsu, tím líp. Kdo má dobře izolovaný dům (ale i s větráním, aby nezplesnivěl), ten v zimě nezmrzne, i když bude plynová trubka prázdná. Kdo dokáže prodat blízko výroby, toho drahá nafta nepoloží. Kdo spoří spolu se sousedy v kampeličce a udržuje oběh peněz blízko u těla, toho neohrozí otřesy v City. Lidé, kteří spolupracují a jsou zvyklí se prakticky dohadovat o společných věcech, půjdou k volbám a nezvolí tam pitomce. Vypadá to jako dětská říkanka, ale jde o život.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
