Jistěže čerpají, a zařídili si to politici, kteří tyto předpisy vytvořili, aby lidem konkurenci jaderek co nejúčinněji zhnusili, chtělo se mi křičet. Navíc do toho hnusu sami radostně investovali. Kdyby se někdy podařilo zvolit trochu jiný parlament, mohl by se pustit do vyšetřování, kolik na tom který politik vydělal. Jenže jaderky nás od těchto závazků neosvobodí. Jedny přehnané dotace přemění na jiné, a tentokrát zbytečné. Další dotace na další mnohá desetiletí. Jenže jaderná energetika ztrácí v delším výhledu jakýkoliv smysl. Ani ČEZ není ochoten zahájit stavbu nových bloků bez státní pomoci.

Poklud jde o „dostavbu“ Temelína a Dukovan (fakticky novou výstavbu), v ČR se uvažuje o ekvivalentu britského řešení v podobě vládou zajištěné výkupní ceny elektřiny. Třicet let by nesměla být nižší, než je dnešní dvoj až trojnásobek ceny na trhu. A kdo to zaplatí? Bude odběr elektřiny z jaderek povinný? To asi nejde, kdekdo už bude mít svojí elektřinu, takže se to zaplatí z daní. Buď se zvedne daňové zatížení, nebo to bude podnět k osekání a privatizaci veřejných služeb, aby se na podporu drahé elektřiny ušetřilo.

Ministryně pobavila, když jedním dechem řekla, že nikdo neví, jaké budou ceny elektřiny za dvacet let, takže šermujeme pouhými odhady, a zároveň označila zastaralou Státní energetickou koncepci, postavenou na dávno překonané argumentaci, za jediný strategický dokument, který máme a kterým se můžeme řídit. Takže nevíme nic, uděláme cimrmanovský krok stranou, a rázem víme všechno.

Konkrétní příští cenu elektřiny skutečně neznáme, tak jako neznáme ocenění spousty věcí, které přemelou burzovní trhy. Většinou jde o hru velkých peněz, kdy ceny klopýtají za nějakými skrytými zájmy. Avšak jednou věcí jsou okamžité výkyvy cen a druhou zřetelné dlouhodobé trendy. Výstavba jadrných zařízení se prodražuje a prodlužuje, zatímco nástup obnovitelných zdrojů zrychluje a cena elektřiny z těchto zdrojů klesá.