Čerstvá makroekonomická predikce ministerstva financí sklízí plody optimismu po překvapivě silném hospodářském růstu HDP v prvním čtvrtletí, který ve srovnání s minulým kvartálem vyskočil o 0,8 procenta. Za pár dnů přijdou další čísla, ale už teď MF předpovídá pro celý rok růst HDP o slušných 2,7 procenta, a prakticky stejně má růst i průměr mezd a platů. Zároveň HDP poroste rychleji než státní zadlužení. Nebo taky neporoste – na Ukrajině, v Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Palestině zuří války, a stačí otočit kohoutkem při první vlně mrazů, abychom je pocítili na vlastní kůži. Vedle toho, u nás doma, se vede měnová válka o slabší korunu – agresorem je ČNB a útočí proti všem.

Základem predikce MF je obrat. Snad že toho pesimismu a strašení bylo příliš, teď si řekněme, jak bude dobře. Zvlášť teď je to důležité, protože o červencovou predikci se tradičně opírá příprava státního rozpočtu. Jenomže značná část vychvalovaného hospodářského růstu má blízko k básnictví. Má jen technický a účetní charakter, neboť vznikl předplacením daně z tabáku, posutými bonusy manažerů a urychlenými nákupy a přepočtem na devalvovanou korunu v důsledku loňské měnové intervence ČNB.

Zejména ta měnová intervence znamená „zdobení oken“. Z ulice se nabízí lepší dojem, než jaký by vznikl při návštěvě domácnosti.

Devalvace měla teoreticky čelit klesajícím cenám, které centrální banka vnímá jako deflační signál návratu recese. Jenže ceny klesají – k radosti spotřebitelů - hlavně u elektřiny. Elektrárenské firmy to vidí jinak, a tak jim guvernér Miroslav Singer něco přidá.

Mezitím se roznesla zpráva, že ČNB chystá další devalvaci, a kdoví, kde se ti blázni chtějí zastavit. Naštěstí má ve štábu krtka, který to nahlásil odborům, a nový předseda ČMKOS Josef Středula už pohrozil pouličními protesty. Chováním ČNB jsou vylekány i velké podniky, jak naznačil na tripartitě prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Také premiér Bohuslav Sobotka trvá na debatě se sociálními partnery, aby nezávislost ČNB nebyla nezávislostí na realitě. Uvidíme, jak dlouho se bude ČNB držet Jiráskova „proti všem“.

Část hospodářského růstu ale byla skutečná a lidi z toho něco měli. Vyšší konečná domácí spotřeba byla odrazem toho, že bylo za co nakupovat. Pracující dostali trochu přidáno a na rozdíl od minulosti to nespolkla inflace. V minulosti bývalo tradičně zdrojem inflace zvyšování daní, a ty spolehlivě sebraly těch pár korun, které případně naskočily na výplatní pásce. První zlepšení po nástupu Sobotkovy vlády tedy spočívá v tom, že reálné mzdy vzrostly, protože na začátku roku neudeřily žádné nové daně (až na ta cigára). Pokračoval také pokles cen energií a lidem trochu pomohlo i zrušení zdravotnických poplatků.

Nezaměstnanost zaznamenává nepatrné poklesy, protože víc zbylo na veřejné investice a vytváření pracovních míst. Odbornější pohled potvrdil, že zdroje jsou. Zlepšilo se využití evropských fondů, nenechaly se odplynout peníze, na které bylo políčeno v „karuselových“ podvodech s DPH, a podařilo se vyděsit chronické neplatiče daní, že ministerstvo financí to myslí s výběrem vážně.

Něco z lepších daňových příjmů je trochu křeč. Většina pracujících důchodců letos přispívá k daňovému výběru dvěma tisícovkami měsíčně navíc. To jsou ty dvě tisícovky, které ostatní pracující ušetří formou daňového odečtu. Tento jejich drobný příspěvek k posílení veřejných služeb a investic je dvojsečný, protože zároveň kupují méně kuřiva, méně jezdí za vnoučky (takže jim ani nemusí nic kupovat) a ruší objednávky svých drahých pohřbů, takže přes veškerou dobrou vůli oslabují HDP.

Výsledkem je, že většina letošních měsíčních zpráv ministerstva financí o rozpočtovém plnění zatím končila přebytkem. Uvedená čísla a rostoucí intenzita útoků na ministra financí Andreje Babiše naznačují, že něco asi dělá dobře.

Dá se z toho odvodit, co bude?

Zvýšení očekávaného hospodářského růstu o další procentní bod (z původních 1,7 % HDP na 2,7 % HDP) lze vnímat především jako slib, že vláda nebude škodit. Dá pokoj s „řeckou lží“, přestane vyhrožovat nájezdy MMF. Soustředí se na to, kde se doopravdy krade.

Bylo to patrné i na intenzitě konfliktu o Urbanův dárek distribučním společnostem, když chtěl z rozpočtu odčerpat snížením spotřební daně nějakých 15 miliard korun. Smyslem hospodářské politiky už není oslabování státních orgánů, aby se nemohly bránit proti parazitům. Totéž vidíme nad tahanicí o služební zákon, který by měl utnout penězovody ve správě stranických úředníků.

Lepší plnění státního rozpočtu tak ukazuje, že se vládě daří ořezávat to, co nechce. Špatné je, že neví, co chce. Nemá zatím aktivní hospodářskou politiku, která by dávala zemi nějakou perspektivu. Pokračuje v chňapání po nízkých hruškách, jako je podpora investic Amazonu nebo korejské pneumatikárny, přestože jde o obory s vysokými nároky na fosilní zdroje. Tedy obory, které zvyšují naši závislost na nejistých zahraničních dodávkách. Co budou dělat, až probíhající války na Ukrajině a Blízkém východě přinesou další „ropný šok“? Varovná je neochota vlády podpořit evropský cíl snižování energetické náročnosti. Doufejme, že si to ještě rozmyslí. Jinak se dostaneme do situace, kdy neškodí už tím, co dělá, ale začíná škodit tím, co nedělá.

Také devalvace koruny a váhání průmyslníků nad zvyšováním minimální mzdy ukazuje na setrvačné pokračování v koloniální ekonomice nízké přidané hodnoty. Tady je vláda trochu aktivnější, dotírá na ČNB, staví se za vyšší minimální mzdu. Zemi však chybí jasný mobilizační cíl, který by ospravedlňoval ústupky těch, kdo stojí v cestě.

Optimistický státní rozpočet, na který zadělává ministerská prognóza, bude nejviditelnějším dokladem konce „úspor“, které dusí ekonomiku a navršují dluhy, zatímco pár chytrých vzadu se převesele směje. Chvíli z nás nebudou dělat blbce, za což jim opozice samozřejmě ostře vyčiní.

Co ale bude, až přijde čas zkoušek? Zavřou se plynovody, začne se mobilizovat do pole pro cizí zájmy, přiblíží se k podpisu děsivé transatlantické smlouvy, které konečně lezou ven prostřednictvím Wikileaks. Tam už vláda nevystačí s tím, že si bude sedět na rukou. A popravdě těžko odhadnout, co s námi udělá.