Ultimátum na dovoz ruského plnu jen za ruble pomalu dotikává, a zdá se, že v Evropské unii není moc velká ochota následovat Polsko a Bulharsko, které se rozhodly raději bez ruského plynu obejít. Či přesněji, Polsko a Bulharsko se rozhodly spoléhat na to, že jim ten plyn dodá někdo jiný, než bude vybudována příslušná infrastruktura pro bezstarostný dovoz násobně dražšího amerického nebo jiného zkapalněného ohřívače. S tím asi nebudou příliš dlouho populární. Polsko to navíc doplní zintenzívněním využívání uhlí, aby bylo teplo celé planetě, hlavně v létě.

Prezidentským dekretem Vladimíra Putina z 31. března Rusko stanovilo povinnost pro všechny dovozce „z nepřátelských zemí“, aby počínaje tímto datem zřídily rublový účet a z něho pak hradily dodávky plynu v rublech. Cílem bylo obejít evropské sankce, kterými lze platby v evropských měnách u bank podléhajících Bruselu nebo Washingtonu zmrazit, převést na jiné účty a případně vyhradit pro potřeby příští rekonstrukce Ukrajiny.

O střetu sankcí a Putinova dekretu o plynu se v Bruselu dlouho jednalo, ale nakonec Evropská komise vydala neformální doporučení ze dne 21. dubna, že sankční omezení tam jsou, leč plyn lze dovážet i podle nových podmínek, pokud budou tato omezení respektována.

Současný sankční režim EU vznikl už před lety, po ruském obsazení Krymu, a pak už byl jen dolaďován. Rozhodnutí Rady EU 833/2014 však obsahuje důležitou výjimku, že hustá síť všech možných obchodních, dodavatelských, zprostředkovatelských, přepravních, investičních a mnoha dalších omezení se nevztahuje podle článku 3 na pokračování v obchodní činnosti, pokud „je to nezbytné pro zajištění kritických dodávek energie uvnitř Unie, jakož i k přepravě fosilních paliv, zejména uhlí, ropy a zemního plynu, z Ruska nebo přes Rusko do Unie“.

Mimochodem, připojení Krymu k Rusku proběhlo na základě referenda místních občanů podle místních ústavních pravidel, které však mezinárodní společenství přehlíží. Argumentovalo se tehdejší přítomností ruských vojáků na Krymu. Rusko vysvětlovalo, že tam má přece v Sevastopolu vojenskou základnu, kde smělo být až 25 tisíc mužů. Ale zřejmě je lepší, když se země s cizími základnami na svém území raději do žádných referend nepouštějí. Nebo když ještě před zřízením cizí vojenské základny uváží, kolik svobody jim zbyde k vlastnímu rozhodování.