S blížícím se koncem roku se blíží i pád přes „fiskální útes“ ve Spojených státech, tedy situace, která by nastala, kdyby nedošlo k dohodě o snižování státního zadlužení. V tom případě by automaticky spustily loni dohodnuté rozpočtové škrty, které zasáhnou i miláčka pravice, vojenské výdaje. Hlavně však vnesou do ekonomiky negativní fiskální stimul v rozsahu 5 procent HDP, což ji nespíš uvede do klesavé vývrtky. V zemi proto narůstá nervozita a hledá se, kdo za to může.

Rány dopadají hlavně na Republikány, do kterých se už může, protože Mitt Romney byl v prezidentských volbách poražen s nečekaně velkým rozdílem. Avšak ani Obama, který dostal o polovinu více volitelů, není kritiky ušetřen. A tak i jeho najdeme v desítce těch, kdo zemi přivedli k fiskálnímu útesu. Aspoň podle Rexe Nutiga, komentátora MarketWatch.

Tak se na ně podívejme:

1. Seznamu vévodí Arthur Laffer, ekonom, který „prokázal existenci oběda zadarmo“. Studenti se sice učí od prvního ročníku základní ekonomickou poučku, že za všechno se musí platit, všechno projeví svou cenu, náklady nezmizí tím, že je někdo zapře, čili že „žádný oběd není zadarmo“. Ovšem podle Laffera mělo snížení daní vést k tomu, že se nakonec daňový výběr zvýší. Tím ty, kdo daně snížili, zbavil pocitu viny, že ohrozí rozpočet a prohloubí zadlužení. Problém byl v tom, že Lafferova teorie se v praxi nepotvrdila. „Snížení daní je hlavní příčinou našeho dluhu ve výši 16 tisíc miliard dolar,“ konstatuje MarketWatch, populární internetový server listu Wall Street Journal.

Názor tohoto serveru je o to cennější, že Wall Street Journal byl svého času velice úzce propojen s týmem prezidenta Ronalda Reagana, který snížení daní realizoval. Dále uvádím informace, které jsem našel v knize Inside The Wall Street Journal. Napsal ji ekonom Jerry M. Rosenberg roku 1982, tedy ještě za Reagana. Uvádí, že jeden z redaktorů WSJ, Jude Wanniski, pracoval pro Davida Stockmana, který se pak stal šéfem pro rozpočet v prezidentově úřadě. Wanniski byl dlouhá léta v každodenním telefonickém styku s Arthurem Lafferem a krmil tím šéfredaktora WSJ Boba Bartleye.

Když pak bylo v srpnu 1981, v závěru prvního Reaganova pololetí, ohlášeno největší snížení daní v probíhajícím století a největší ořezání vládních výdajů za padesát let, Reagan to označil za „obrat v kurzu, který tato země držela posledních 50 let“.