Mají to evropští vůdcové těžké. Před bruselskou schůzkou v novém sídle NATO dostali jediný úkol, kdy záleží opravdu na každém. Musí žvanit tak nudně a tak dlouho, že americký prezident Donald Trump usne a nepřijde s ničím novým, co nikdo nečekal. S tím, že chce rázně zvýšit členské příspěvky, už jsou smířeni. Otázku přímého zapojení NATO do boje proti ISIS jsou také ochotni uvítat s předstíraným nadšením, když o nic nejde. Trump už přece řekl, že ISIS musí Arabové porazit sami. Pro NATO by to znamenalo jen to, že na mírovou konferenci v Ženevě už nemusí létat po jednom, ale všechny tam zastoupí jeden generální tajemník.

Nebo taky ne. Mohlo by naopak jít o to, aby se spojenci víc namočili třeba v Sýrii. Po akci sebevražedného atentátníka v Manchestru se zdá být téma více aktuální, ale jde o to, co si z toho vezmeme. Podle sestry Salmana Ramadana Abediho, ze kterého zbyl jen po atentátu jen roztrhaný ruksak a ruční roznětka se stopami jeho krve, šlo o mstu za bombardované syrské děti. Technologie bomby se podobala tomu, co bylo předtím použito v Paříži či Bruselu, takže nejspíš nešlo o izolovaného pomatence, ale projev dobře zakonspirované sítě.

Podobnosti pekelného stroje s dalšími evropskými případy odhalil zpravodaji americké tiskové agentury AP americký republikánský kongresman Mike McCaul, předseda sněmovního výboru pro vnitřní bezpečnost. Odkud to věděl? Proč o tom nevyšetřovali britští policisté? Asi proto, že nejsou blázni a nechtějí předem informovat podezřelé, co všechno už vědí. O svých zjištěních sice informují americké kolegy, jak je zvykem, ale ne proto, aby to vykecali.